Známému kladenskému výtvarníku a sochaři Pavlu Holečkovi ve městě stojí dvě díla, na další narazíte i mimo Kladno. V současné době je součástí Kladenského salonu, tradiční akce v zahradě kladenského zámku.

Vystavujete levitující vysavač, žehličku a fén. Proč právě tyhle užitkové předměty?
Chtěl jsem odbočit ze své klasické sochařiny a vytvořit něco street artového pro širokou veřejnost. Standardně dělám abstraktní věci, občas složitější k pochopení, kdežto tyhle konkrétní věci zná asi každý (usmívá se). Levitace dává domácím spotřebičům hodnotu. Jsem otevřený nápadům shůry a tohle byl jeden z nich. Původně vznikl jenom vysavač, pak jsem dostal vizi, že ve třech to bude silnější. Ve hře byl ještě toustovač s vyskočeným toustem. Nakonec jsem zvolil trojici. V současné době jsem zase u své klasické sochařiny.

Z čeho jsou vyrobené?
Technikou pryskyřice a laminování. Předměty nejsou těžké. Vysavač může mít zhruba patnáct kilogramů. Levitují díky železné konstrukci umístěné v kabelech. Někde je skrytá, někde otevřená. Výroba konstrukce trvala mnoho hodin. Například jenom u žehličky správně ohnout trubku, aby nepadala ani na jednu stranu, trvalo minimálně týden a několik hodin tvarování denně. Trubky jsou kvůli převozu rozebírací pomocí zvláštního západkového systému.  

Vaše díla většinu vydávají zvuky nebo se hýbou. Spotřebiče jsou výjimkou?
Nejsou (usmívá se). Když se zapojí do elektřiny, tak fén fouká a ze žehličky vychází diskotéková mlhopára. Jen vysavač nedělá nic.

Dostal jste nabídky na odkoupení téhle trojice?
Stalo se, že v Praze kolem vysavače potenciální kupci kroužili. Zatím se prodej nezrealizoval, ale mě to vůbec netrápí.

Uvidíme od vás na veřejnosti další nová díla?
Nově bych rád v kladenském prostoru viděl levitující vysavač, ale jiný, osmimetrový. A stále dělám na sonických hýbacích sochách řízených počítačem. Za dva roky mám zamluvený termín na kladenskou výstavu. 

Jan Murárik