Městské divadlo Kladno podporuji jak je to jen možné. Když mě představení bavilo, doporučím ho širokému okolí. Když jsem na rozpacích a někdo se mi zeptá, jaké to bylo, pokrčím rameny. Subjektivní hodnocení nechám na tazateli.

Ať se jde podívat a pak mi řekne. V poslední době ale příliš pobavený nejsem. Umění hereckého souboru je na vysoké úrovni, leč zábavy poskrovnu. Ty tam jsou doby, kdy jsme po premiérách inscenací Donaha!, Hra, která se zvrtla, Umřít na rokenrol či Jak jsem potkal ďábla nadšeně diskutovali a těšili se, že inscenace uvidíme ještě jednou... Hity, lidově řečeno bomby, se ve větší míře přesouvají na scénu malou (namátkou Smrt v růžovém, 39 stupňů, Ucho), která má však zlomek divácké kapacity scény velké. Výpravné scény muzikálů od dob Donaha! hlediště v reprízách nevyprodaly. Kladno, kdysi muzikálové, se v současné době chce především bavit a smát. V právě končící divadelní sezoně nemělo kladenské publikum příliš příležitostí k smíchu.
Na specifický kladenský smysl pro humor a ironii jako by první scéna zapomněla. Dejme proto v nadcházející sezoně divadlu ještě šanci a choďme do hlediště jeho velké scény ve velkém. Podpořme ho. Třeba Kladeňáky některá z příštích inscenací či muzikálů osloví a budou se na ně vyloženě těšit. Mým soukromým tipem jsou slavní Cikáni jdou do nebe, třeba v hlavní roli s populárním Janem Bendikem. Tipuji, že Kladno v takovém případě vezme první scénu útokem...

Jan Murárik