S kladenským hokejem spojili část svého života. Z pozice tiskového mluvčího měli možnost prožívat strasti i radosti nejen kabiny áčka, ale všech věkových kategorií a co hlavně, poznat osobně Jaromíra Jágra. Současný mluvčí kladenského magistrátu Vít Heral byl po jeho boku od založení Rytířů. Lukáš Jůdl a Jaroslav Keimar na něj v klubu navázali (na snímku zprava Jůdl, Heral, Keimar). Dnes všichni tři před utkáním se Spartou pokřtí autorské dílo, knihu věnovanou 100. výročí hokeje na Kladně!

Co se vám okamžitě vybaví, když uslyšíte hokejové Kladno?
Heral: Zimák a spousta hvězd. Hodně zážitků, emocí, radosti i smutku. Symbol města.
Jůdl: Moje dětství spojené s fanděním Kladnu a moje oblíbená Blue line.
Keimar: Poldinka. Je fascinující, jak se z loga ocelárenského podniku stal znak, s nímž se místní i po třiceti letech identifikují, a to včetně těch, kteří dobu poldovácké slávy ve fabrice ani na ledě nepamatují. To je i můj případ.

Vzpomenete si, kdy jste viděli poprvé v životě na vlastní oči zápas Kladna na stadionu a kdy v televizi?
H: Tatínek mě bral na zimák odmalinka, takže mi první vzpomínky trošku splývají. Ale moc dobře si vybavuji, když mi bylo pět let, seděli jsme ještě na těch dřevěných sedadlech nebo spíš lavicích, byla mi hrozná zima a táta pořád mluvil o Milanovi Novém s mladíkem, který prý brzy bude nejlepší. No a za rok nebo dva jsem toho mladíka měl jako svátost na kartičce v dresu s tučňákem.
J: Na vlastní oči? To vím přesně. Byl to rok 2003. Děda mě vzal na zápas Vagnerplastu s Prostějovem v první lize. To měl ještě Prostějov takové modrožluté dresy. Výsledek si nepamatuji, ale cítím tu vůni čpavku, která byla na stadionu a vidím Zdeňka Orcta v bráně ještě s tou jeho starou maskou. Tenkrát mi bylo deset let. V televizi už nevím, to bylo asi někdy v období HC Rabat Kladno.
K: Naživo poprvé 8. září 2006, bylo to utkání prvního kola proti Litvínovu a Kladno prohrálo o gól. V televizi poprvé v téže sezóně při fantastickém obratu v utkání se Spartou, kdy Kladno prohrávalo 0:3 a i díky hattricku Martina Ševce nakonec vyhrálo 7:5.

Kteří z hráčů v historii hokeje na Kladně ve vás zanechali nejhlubší dojem?
H: Vejvoda – Patera – Procházka. To byli moji hrdinové. Každý z nich byl jedinečný a dohromady byli neuvěřitelní. Předváděli nádherný hokej a zlatá Vídeň 96 pro mě byla ohromně silným zážitkem. Byl jsem pyšný, že blue-line je naše kladenská lajna. O to víc jsem jako fanoušek trpěl, když Ota Vejvoda přestal kvůli zdraví hrát a vždycky jsem doufal, že ho ještě uvidím na ledě. To se bohužel splnilo jen při exhibicích. A taky jsem vnitřně trpěl, když P+P hráli proti Kladnu v tom ošklivém vsetínském dresu. Vzpomenout musím i na výluku 2004/05 a neskutečnou souhru Tomáše Kaberleho s Jaromírem Jágrem. Škoda, že Jarda ve famózní formě odešel v průběhu sezony do Ruska, kdyby zůstal, měli jsme reálnou šanci na titul. Dodnes jsem o tom přesvědčený.
J: Pro mě je to rozhodně dvojice Patera-Procházka a jejich přesilovky s Martinem Ševcem nahoře. To jsem chodil s kamarády na stadion fandit. Vím, že nás jejich kombinace do prázdné hrozně bavily. Byl to ofenzivní a atraktivní hokej, ne žádné to nahazování do rohů a pak nic.
K: V mých dětských očích fanouška nejvíce bodovali Pavel Patera s Martinem Procházkou a Jarda Kalla. Z těch, které jsem pak při práci v klubu měl možnost poznat osobně, určitě Tomáš Plekanec a v osobní rovině to byli Adam Kubík a Eduards Tralmaks.

Máte osobně další oblíbené období z historie kladenského hokeje než jsou zlatá sedmdesátá léta?
H: Výluky NHL. Všechny tři měly něco do sebe. V první v polovině devadesátých let jsem hltal hvězdy dětskýma očima a vzpomínám si, jak jsem dokonce drze s kartičkami a fixou vlezl do autobusu Litvínova, kde se mi podepsal celý tým a borci jako Lang nebo Reichel. Jedenáctiletého kluka nevyhodili a byli na mě moc milí. O deset let později už jsem byl na vysoké škole v Pardubicích a zrovna proti nim Kladno hrálo čtvrtfinále. A o dalších pár roků později už jsem pracoval pro klub a zažil to z první linie. Propukla Jágrmánie, o Kladno s hvězdnou lajnou byl obrovský zájem a já to měl takříkajíc na hrbu. Neuvěřitelná zkušenost.
J: I když mi byl teprve rok, hrozně rád se koukám na záznamy bronzové extraligové sezony 1993/94. Velká škoda, že to tenkrát nevyšlo a nebyl titul. Co už jsem ale zažil byla stávka NHL 2004/05 a hromada hvězd v kladenském týmu, které byly zrovna na vrcholu své kariéry. To byla také skvělá podívaná. Chodil jsem na stadion, sbíral kartičky a hokejem jsem žil. S odstupem času si této sezony ještě více vážím, protože byla opravdu jedinečná. Takový tým už tu asi nikdy nebude.
K: Nezažil jsem ho, ale myslím, že období brzkých 90. let, kdy vznikala famózní Blue-line a Kladnem procházely pozdější hvězdy NHL jako bratři Kaberlové, Patrik Eliáš nebo Marek Židlický, muselo být krásné. Z let, které pamatuji, nejradši vzpomínám na výlukovou sezonu 2012/13.

Ke které pasáži knihy o sto sezonách hokeje na Kladně se budete rádi vracet?
H: Část knížky je encyklopedií, do které nakouknu vždycky, když si potřebuji něco ověřit. Nejvíc mi ale baví 100+1 zajímavost. To je pasáž, kde se každý hokejový fanda začte a přijde si na své.
J: Já knížku chtěl pojmout tak, aby se z ní dalo do budoucna kdykoliv čerpat. Aby tam byly informace, které jsem třeba jako tiskový mluvčí klubu marně nebo dlouho hledal, protože nikde nebyly pořádně pohromadě nebo v kontextu. Ale abych byl konkrétnější k odpovědi na tuto otázku – rád bych si udělal po večerech čas a chtěl bych si tu knížku přečíst od začátku do konce, protože při psaní té knížky se různě přeskakovalo. Chtěl bych si ten příběh zkrátka vychutnat celý a postupně.
K: Ke kapitole o zimním stadionu. Je to místo, které prošlo řadou proměn, a přitom si pořád zachovává stejné kouzlo. Knížka ho, myslím, pěkně zachycuje v textech i obrázcích. Když na ně koukám, vrací se mi vzpomínky na roky strávené v kotli na severní tribuně, vůni klobás a svařeného vína.

Jan Murárik