Není žádným tajemstvím, že pokračování průměrně úspěšných filmů bývá více méně podprůměrné. O to více mě tedy zajímalo, jak si s tímto nelehkým úkolem poradil Tomáš Svoboda, režisér Hodinového manžela a nyní také Manžela na hodinu.

Hodinový manžel byla standartní česká komedie s řadou známých herců, pár lepšími i horšími vtipy a zápletkou, která nikoho nenadchla, ale zároveň také neurazila. Volné pokračování s názvem Manžel na hodinu se pak objevilo v kinech v období svátků a zakončovalo tak pomyslný rok české kinematografie.

Po dvou letech se opět ocitáme v Nymburce ve společnosti čtyř kamarádů (Bolek Polívka, David Novotný, David Matásek a Lukáš Latinák), kteří se kvůli závazkům vzdávají práce hodinového manžela a zároveň tak bohatého dědictví, které jim v prvním díle odkázala paní Judita. Místo toho nacvičují s místními akvabelami vystoupení Hodinový manžel a nejstarší Milan (Polívka) se mezitím pokouší anulovat dávno mrtvé manželství se svéráznou Slovenkou Jankou (Zdena Studenková), aby se mohl znovu oženit s doktorkou Eliškou (Eva Holubová).

Celou tuhle ohranou zápletku řeší hlavní postavy nekonečných sto čtyři minut. Na druhou stranu, v komediích přece ani tolik o dějovou linku nejde. Divák si chce především odpočinout a zasmát se. A to je asi největší problém celého filmu. Není to komedie, ale jen dlouhá směsice nudných scén, které se tak urputně snaží vykouzlit vtip, až se s ním zcela míjí. Krásným příkladem tohoto „nehumoru“ jsou jehovisté, kteří krouží celým filmem a snaží se o jakousi klaunskou vsuvku. Místo pobavení ale divák jen nechápavě vrtí hlavou a modlí se, aby to byla poslední scéna této rádoby komické dvojice. Bohužel…

Zdlouhavý a špatně napsaný scénář, který psal mimo jiné rovněž Tomáš Svoboda (příklad toho, že režisér by se měl držet svého řemesla), nezachránili už ani jinak skvělí herci. Bolek Polívka zahrál, co mu role dovolila a stal se tak další z řady obětí tohoto podprůměrného filmu, který se měl objevit pouze na televizních obrazovkách. Snad jen skvěle ironická Simona Babčáková a nestárnoucí Zdena Studenková (takhle bych opravdu chtěla v šedesáti dvou letech vypadat!) dokázaly snímku přičarovat pár kladných procent a zachránit ho tak před něčím opravdu krutým.

Stručně řečeno, možná kdyby se film sestříhal na tři čtvrtě hodiny, netlačil humorem na pilu a přiznal si svou průměrnost, mohl na televizních obrazovkách najít pár diváků. Takhle proti sobě akorát poštval většinu lidí, co vyhodila peníze za něco, co mohlo dát bez výčitek prostor něčemu smysluplnějšímu. Manžel na hodinu je zkrátka moc i na hodinu.

Hodnocení: 28%