Anežka Rusevová (1986) pochází z divadelní rodiny a přes své bohaté divadelní zkušenosti je v Kladně v prvním angažmá. Vystudovala herectví na DAMU (2010) a poté fungovala tzv. na volné noze. Hrála v Praze i v Norimberku, dělala asistentku režie i produkční v Národním divadle, objevila se v televizi a přeložila několik divadelních her z němčiny.

Jak byste popsala svou životní cestu na jeviště?
Vlastně vedla celkem rovně a díky oběma rodičům, divadelníkům, začala poměrně brzy. Už jako osmiletá jsem poprvé stála na jevišti a to hned ve Stavovském divadle. Už tenkrát se mi tam velmi zalíbilo, svět divadla mě přitahoval a od té doby jsem vlastně ani nechtěla dělat nic jiného. Paradoxně, přestože se mi splnil sen, vzali mě na DAMU a herectví jsem vystudovala, ta profesionální cesta na jeviště pak vedla nějakou velkou oklikou. Ale teď jsem šťastná, že už na jevišti zase stojím a pevně doufám, že z něj jen tak neslezu.

Byla pro vás DAMU jasná volba, nebo jste směřovala ještě jinam?
Jak už jsem vlastně nepřímo odpověděla, DAMU byla jasná volba, ale alternativy jsem samozřejmě měla, pro případ, že by to nevyšlo. Divadelní produkci, cizí jazyky… Byť jsem tyto obory nestudovala, oba jsem si později vlastně vyzkoušela a chvíli mě to i živilo.

Akademický rok 2008/2009 jste strávila v Berlíně na prestižní herecké škole. Jak se vám hodí tato zkušenost při práci v českém divadle?
Tato zkušenost se mi hodí vlastně ve všem, nejen v českém divadle. Sice je německé herectví od toho českého poměrně odlišné, více expresivní, ale to mi sedělo, protože já se sama za tak trochu expresivní herečku považuji. Tady se musím trochu „krotit“, ale jsem ráda, že tyto zkušenosti mám. A především byl ten rok v Berlíně pro mě zlomový, protože jsem si začala víc věřit a byla to pro mě opravdu životní událost. Byl to asi nejlepší rok v mém životě.

Na jakou svoji roli zatím nejvíce vzpomínáte? 
Na roli Saschy v německém monodramatu Scherbenpark (Park střepů), které jsem hrála v Gostner Hoftheater v Norimberku. Monodrama jsem hrála poprvé v životě a ještě k tomu celé v němčině. Byla to velká výzva.

Diváci vás v posledních měsících mohou vidět v několika televizních seriálech. Jak jste si zvykala na tento specifický způsob herecké práce?
Člověk si zvykne vlastně celkem rychle, když ho práce baví. Práce na těchto druzích seriálu je specifická především svou rychlostí, musí to „odsýpat“. Herec si musí zvyknout, že točí třeba i dvanáct obrazů denně, takže je to poměrně náročné. Musíte se rychle naučit spoustu textu a během chvíle si zapamatovat aranžmá, vše přitom udělat profesionálně a pokud možno co nejlépe. Pro herce je takový druh natáčení výbornou školou „herectví před kamerou“. V tomto ohledu mi to zatím dalo hodně.

Co vás v životě naplňuje kromě divadla?
V poslední době mám tolik práce (což je skvělé!), že nic moc jiného nestíhám. Takže práce mě naplňuje velmi. Mám tři kocoury a psa, tihle kamarádi mě také velmi naplňují, uklidňují a rozveselují. Mám ráda naši chalupu v jižních Čechách. Naplňuje mě moje rodina, přátelé, a když mám kolem sebe fajn lidi. A miluji cestování. Nemusím procestovat celý svět, ale ráda jsem s kamarádkami jezdila jen tak po Evropě, k moři, do krásných měst, ráda se vracím na místa, které mám ráda… K tomu bych se zase chtěla co nevidět vrátit!

Kristýna Čepková

Foto: MDK

Ve hře Do naha! účinkuje Anežka i Zuzana Mixová

Zkouška z představení Umřít smíchy