Bářiny "Liškoviny". Hokejové ženy

Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (23), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

Hokejové ženy

Hokejová tematika je pro všechny Kladeňáky něco posvátného. O to horší to mají autoři, kteří mají o hokeji něco napsat. A co potom teprve ženy. Odbarvené. Z toho by se asi dal udělat i malér. Ne však, pokud dopředu přiznám, že můj článek nebude ani tolik o tomto sportu, jako o hokejových fanynkách a jejich pohledu na věc.

Když jsem naposledy stála po zápase před kabinou a čekala na „toho svého“, pobavila mě poznámka, která se ke mně donesla z druhého rohu chodby: „Já už jen koukám, jestli dá góla.“ 

Myslím, že pod tuhle větu by se mohly podepsat všechny manželky, matky, přítelkyně, babičky, sestry a vůbec všechny ženy a dívky, které tráví na zimním stadionu hodiny v mrazu jen proto, že se přišly podívat na svého rodinného Rytíře. Tyhle hrdinky se pak rozdělují na další dvě skupiny. Na dobrovolnice a divačky z povinnosti. Ty první jdou na zápas dobrovolně, fandí většinou jednomu hráči, který když náhodou nehraje, zůstávají v teple domova. Ta druhá skupina absolvuje zápas pouze z nutnosti, aby splnila kvóty a nebyla jí vyčítána nedostatečná podpora.

Tím to však rozhodně nekončí. Na hokeji se pravidelně potkávají i další dvě kategorie žen, které zpravidla nemají s žádným hráčem nic společného. Jednu bych pracovně nazvala Lovkyně a druhou Kotelnice. Lovkyně sedí většinou poblíž střídačky či trestné, z velké části vůbec netuší, co mají před očima za sport, ale jedno se jim rozhodně upřít nedá. Vytrvalost a znalost jednotlivých hráčů. A nutno dodat, že většina z nich vám bude zarytě tvrdit, že se opravdu přišla podívat na hokej.

To Kotelnice jsou přesným opakem. Vůbec je nezajímá, jak který hráč vypadá a na kolik si přijde, ale jediná důležitá informace je pro ně výkonnost. Hráčů, týmu, trenérů. Jsou to ty ženy, které si hrdě přetáhnou dres přes péřovou bundu, stoupnou si s pivem poblíž kotle (ne-li přímo do něj) a fanouškovské pokřiky doplňují altem. Po zápase pak živě diskutují o jednotlivých třetinách a hravě se vyrovnají opačnému pohlaví. Jsou to zkrátka fanynky tělem i duší.

Možná se teď ptáte, kam bych zařadila sebe. S upřímností vám řeknu, že dříve to byla divačka fandící jednomu hráči. Před pár měsíci jsem si však musela vytvořit vlastní skupinu. Skupinu nahoře za plexisklem. Skupinu, která se teď musí dívat na hokej trochu globálněji. Ale víte co, jedna věc zůstala asi stejná...