V současné době se z hraní hokejových zápasů pod širým nebem dělá velkolepá show. Ovšem před více než šedesáti roky to v Československu bylo zcela běžné. Mezi roky 1949 až 1959 byl otevřený i kladenský zimák.

Oslovili jsme žijící hvězdy kladenského hokeje, které si zápasy bez střechy nad hlavou v Kladně pamatují. Lubomír „Čužák“ Rys v té době hrával za žáky a dorost, útočník Josef Vimmer sbíral první zkušenosti v áčku Kladna (později se stal členem legendární lajny Vimmer, Karas, Lidický, pozn. red.), brankář Jiří Kulíček nabíral v mrazu formu na mistrovskou sezonu (v mistrovské sezoně 1958/59 hrálo Kladno domácí utkání na Štvanici, protože stadion dostával střechu i betonové ochozy, pozn. red.) a útočník Václav Fröhlich, mistr ligy s Kladnem v roce 1959, si navíc ještě pamatuje atmosféru zápasu svého Rynholce proti Kladnu.

Lubomír Rys (76): Jako malému klukovi se mi vybavuje hlavně pořádná zima, když uhodily mrazy...
Jiří Kulíček (86): Okamžitě se mi při vzpomínce vybaví často špatná kvalita ledu ovlivněná počasím. A samozřejmě diváci kolem dokola. Tehdy ještě mohli po utkání vtrhnout na led a odnést nás do kabiny na ramenou.
Josef Vimmer (81): Nebyly rolby a led se neuklízel každou chvíli jako teď. Takže jsme se obvykle museli vypořádat se špatnou kvalitou hrací plochy. Když hovořím o rolbě, tak v prostoru pod tribunou, odkud už roky vyjíždí k úpravě ledu, jsme chodili do kabiny. Na zimáku bývaly dvě. Jdete-li z ledu kolem rolby, tak byste zahnuli vpravo. Teď je tam dílna. První po cestě byla pro hosty a kolem ní jsme procházeli do naší. S každou změnou a sílou větru se nám lépe či hůře dýchalo. Na co se nedá zapomenout, to byla atmosféra. Na Kladno chodilo až osm tisíc lidí a nahlas fandili všichni. Ne jako v současnosti, kdy pořádně fandí jen kotel za bránou a pár dalších skupinek po tribunách.
Václav Fröhlich (91): Nikdy nezapomenu na saze. Ty snad z nebe v Kladně padaly furt. Po první třetině byl téměř černý led a my měli tupé brusle. Okolo bylo všechno ze dřeva. Jen asi kabiny byly zděné. Tam vám byl smrad k nevydržení. Někteří kluci si moc často ribana neprali, takže si možná dovedete představit ten odér. Když jsem hrál za Rynholec a v Kladně jsme na konci čtyřicátých let vyhráli zápas o postup do druhé ligy, tak můj táta stál v hledišti u dřevěného sloupu, který podpíral osvětlení. Radostí s ním začal kývat, a když se ho tehdejší šéf klubu ptal, co to dělá, táta mu odpověděl, že stěhuje vybavení do Rynholce, když se tam bude hrát vyšší soutěž než v Kladně...

Jan Murárik
Foto: redakce a pro Kladno Luděk Šipla

Pod znakem Rytířů chodili hokejisté do kabin (z tohoto pohledu doprava pod tribunu)

Město a společnost SAMK nechávají mapovat demontáž střechy z dronu