V době, kdy patřil mezi žáky, sledoval ho český atletický svět jako možný výjimečný talent. Na osudové okamžiky sportovní kariéry jsme se ptali diskaře Tomáše Voňavky (32), atleta klubu A.C. TEPO Kladno.

Co se vám okamžitě vybaví, když si promítnete váš osudový okamžik sportovní kariéry?
Moje první zlatá medaile na republice v mládežnických kategoriích. Tenhle moment byl příčinou, proč jsem atletiku dělal dál. Ve starších žácích jsem měl už tři zlaté. Jednu v kladivu, druhou v disku, třetí v kouli. V disku jsem tenkrát byl metr od národního rekordu.

Kdyby se vám nepovedlo získat zlatou medaili, kam dál by vedly vaše sportovní kroky?
To je otázka (usmívá se). V té době jsem ještě hrál fotbal. Možná bych se mu víc věnoval. V současné době bych ho asi hrál na nižší úrovni a věnoval bych se běžnému zaměstnání.

Prožil jste si ve sportu také výrazně negativní osudový okamžik?
(přemýšlí). Často si říkám, co jsem mohl udělat jinak, abych byl lepší. Třeba jsem před devíti roky nemusel odcházet od jednoho trenéra k jinému. Po roce a půl jsem potřebné metry navíc nehodil...

Co osudového vás čeká nyní?
Od října mi hrozí, že nedostanu za atletiku žádnou finanční podporu. Ani na přípravu a ani plat. Takže v současné době chodím do zaměstnání, kde pracuji jako manažer. Kdybych do října předvedl slušný výkon, tak se k profesionální atletické kariéře vrátím.

Jan Murárik