S florbalovým klubem Kanonýrů je Matěj Bradáč spjatý na plný úvazek. Často jej můžeme vidět při utkání prvního mužstva, ale také třeba při zápasech Školní florbalové ligy nebo v projektu Trenéři ve škole.

Co by se podle vás v kladenském florbale změnilo, kdyby v minulé sezoně Kanonýři postoupili do nejvyšší soutěže? Připomeňme, že postup jim unikl prakticky o jednu jedinou branku...
Podle mého názoru by se tolik toho zase nezměnilo. Dál bychom šli cestou vlastních odchovanců. Nezměnilo by se zřejmě mnoho ani po organizační stránce prvního týmu, která je na vysoké úrovni.

Zvedl by postup ještě větší zájem dětí o florbal u Kanonýrů?
Možné to je. Také směrem k dětem a mládeži vůbec je v klubu špičková organizace. I těm nejmenším se věnují zkušení trenéři.

Společně se svým otcem se věnujete Školní florbalové lize. Ta má na Kladně letitou tradici. Vnímáte v klubu, že se z ní rekrutuje větší množství zájemců o registrovaný florbal?
Větší zájem jsme viděli před covidem, přesto ze školní ligy do našeho klubu stále děti přicházejí a někteří z minulých ročníků už jsou v áčku.

Mimo klub chodíte mezi děti na Kladně v rámci projektu Trenéři ve škole. V čem především je projekt pro školáky přínosem?
Věnujeme se dětem od první do třetí třídy. Zpestřujeme jim hodinu tělocviku. Když jsem v tomto projektu začínal, obával jsem se, že děti novou věc nepřijmou, že se budou nudit. Po zkušenosti s mnoha hodinami mezi nimi se na sebe vzájemně těšíme. Kupodivu nejspokojenější jsou, když mají na konci hodiny propocená trička a jsou unavení (směje se). Tenhle projekt nebaví zanedbatelný počet dětí...

Jan Murárik