Patří k největším legendám kladenského hokejbalu. Zažil nejslavnější období i výměnu generací. Tu poslední nyní povede jako asistent trenéra.

Budete hrajícím trenérem?
Vrcholovou hráčskou kariéru jsem po téhle sezoně pověsil definitivně na hřebík. Nedokážu si představit trénovat a ještě po čtyřicítce nahánět mladé kluky (směje se).

S jakou představou do nové kariéry vstupujete?
S velkou pokorou a respektem. Vím, že mě čeká úplně něco jiného, než je být součástí týmu jako hráč.

Co si sebou berete jako bývalý hráč?
Věřím, že vím, jak k hráčům přistupovat. Samozřejmě je mi jasné, že každý z nich potřebuje trochu jiný přístup. Pořád je to ale sport, a pokud kabina nebude fungovat, nepotáhne za jeden provaz, pak to nebude fungovat na hřišti. Trenér může pomoct vytvořit správnou chemii, ale mužstvo ji musí vytvářet hlavně samo.

V extralize i v reprezentaci jste hrál pod mnoha trenéry. Vzal jste si od některého jeho metody?
Od každého něco. Kolikrát jsem si říkal, že bych to dělal jinak, tak teď mám možnost to předvést (směje se). Pohled trenéra je úplně jiný než hráče na hřišti.

Jan Murárik
Foto: Jaroslav Keimar