Není zvyklá prohrávat, ale když už porážku zažije, pokorně ji přijme a učí se z ní. Studentka Sportovního gymnázia Tereza „Vepřoun“ Dvořáková (19) prožila zajímavý březen. Na Plese sportovců získala bronzový diplom, na akci gymnázia skončila mezi osobnostmi školy druhá. Ovšem pro její sportovní kariéru je zásadní výprask v Holandsku.

Mezi plesem a slavností gymnázia jste si odskočila do Holandska k profesionálnímu zápasu v K1. Jak jste dopadla?
Málem na podlahu ringu (směje se). S mým trenérem Pavlem „Hakimem“ Majerem jsme využili pozvání, ale nevěděli jsme, na koho narazím. Když jsem na místě viděla starší zkušenou soupeřku ověšenou mistrovskými pásy od hlavy po boky, tušila jsem, že to v ringu bude hodně o něčem jiném, než jsem dosud zažila. Poprvé jsem šla na pět kol, takže i to bylo nové. První vteřiny ještě šly, ale za půl minuty něco odněkud přiletělo a já prý hledala cosi v předklonu na podlaze. Říkal trenér (směje se). Ale nešla jsem na zem, vzpamatovala jsem se a těch pět kol dobojovala. Samozřejmě o myšlenkách na vítězství jsem si mohl nechat jen zdát. Když to shrnu, do Holandska jsme si přijela pro nákup…

Jaké z toho pro vás vyplynulo poučení?
Že se dá bouchat ještě rychleji. Posunulo mě to do jiné dimenze v K1. Musíme s Pavlem zamakat na rychlosti a na rychlejším útoku. Musím se častěji na soupeřky tlačit, chodit víc do risku. Byla jsem zvyklá si v ringu na chvilku odpočinout, ale to teď musí přestat.

Co jste si z boje v Holandsku ještě přivezla?
(směje se) Klasiku z ringu. Monokl, nakopanou holeň. Extra tvrdé rány jsem neinkasovala, ale jak byla rychlá, tak jsem častěji inkasovala. Překvapila mě.

Blíží se vám maturita. Plánujete další boj, nebo volný čas věnujete už jenom učení a tréninku?
Čeká mě první dubnový víkend Czech Open v Praze. Loni jsem tam jednou vyhrála a jednou skončila druhá. Ale to ještě nebylo v ženách. Mezi nimi mě čeká premiéra, tak jsem sama zvědavá, jak obstojím. Pak samozřejmě má prioritu maturita.

Jan Murárik