
Včerejší utkání proti Litoměřicím přineslo první tříbodovou výhru a také o něco lepší hru než v předchozím zápase. Nemůžu se ale neustále ubránit pocitu, že mančafty, jako jsou Litoměřice, musíme přehrávat výrazněji a především v herním projevu suverénněji, pokud chceme pomýšlet výše.
Jedině Machač se svými spoluhráči v útoku včera předvedl hru, kterou všichni očekáváme. Velký pohyb a především permanentní tlak všech tří útočníků do branky přinesl v jejich podání tři branky. Do budoucna je třeba, aby se k nim přidaly i další lajny, na kroužení po rozích se už bohužel nehraje.
Co nás ale v současné době pálí asi nejvíce, jsou přesilovky. Postrádáme tvořivého obránce s kvalitní střelou, který by kvalitní přihrávkou a především přesnou střelou, která projde až na branku a netrefí prvního stojícího hráče, dal možnost dorážet kotouče hráčům před brankářem. Zatím je vše příliš komplikované a čitelné, je třeba víc jednoduchosti a především střelby. Nebylo by od věci dát více prostoru druhé přesilovkové formaci, když se první nedaří podle představ.
Středeční utkání se Slavií ukáže, jak na tom opravdu jsme.
H.K.
- Sólíčko Honzy Kruliše. Nostalgie bez bodu< Předchozí
- Sólíčko Honzy Kruliše. Chodit, či nechodit...Další >