Včera jsem měl v první třetině utkání s Třebíčí pocit, že koukám na poslední přípravu před začátkem soutěže, kdy všichni dávají pozor, aby se někdo nezranil a jen se to odehrálo. Třebíč byla pomalá, nestíhala, Kladno soupeře přehrávalo, ale bez výraznější šance, prostě hokej bez chuti a bez zápachu.

Od druhé třetiny bylo vše jinak. Třebíčtí se probrali z cesty autobusem, přidali na pohybu, důrazu a výsledekem byla jedna trefená rána do víka, chyba v postoji brankáře a sólo jednoho hráče přes celé hřiště. Podtrženo sečteno, tři branky v síti Kladna a trápení.

Obraz hry se moc nezměnil ani ve třetí třetině a byla klika, že nám to tam padlo v power play.

Pokud by Kladno na začátu utkání nehrálo profesorský hokej a důrazně se tlačilo do brankoviště a do koncovky, první třetina by dopadla jinak. Třebíč vystřelila v první třetině dvakrát a byla zralá na bůra, ale žádnej mančaft si sám góly nedá...

H.K.