Jako správný kapitán táhne Petr Patyk (19) tým na příčky zaručující boje o titul. Hokejoví junioři Rytířů poslední dva zápasy vyhráli a na šesti bodech týmu se podílel čtyřmi góly a třemi nahrávkami. V hodnocení jednotlivců patří mezi asistenty k elitě extraligy a v kanadském bodování mu za dvanáct branek a třiadvacet nahrávek patří místo v elitní pětici.

Jste zpátky na vítězné vlně?
V to věříme (usmívá se). Doufáme, že jsme konečně tu smůlu ze sebe setřásli, a že to teď půjde samo.

Bylo nutné sáhnout v týmu kvůli tomu k nějakým změnám ve hře?
Máme celkem dost kluků mimo hru, takže šlo hlavně o to, abychom se dobře sehráli. A to se povedlo. 

Porazili jste Olomouc a Zlín. Týmy, které jsou v tabulce za vámi. Bylo znát, že jsou slabší, nebo jste s nimi měli hodně práce?
Neřekl bych, že jsou tyhle týmy slabší, spíše nechytly začátek sezony jako my. Jsou to Moravané a ti bývají hodně nepříjemní, ať jsou v tabulce dole nebo nahoře. Jejich předností je hra na puku a dohrávání soubojů. Za těch šest bodů jsme rádi. A tím, že jsou oba v tabulce pod námi, tak jsme proti každému vlastně hráli ne o tři, ale takzvaně o šest bodů, které se nám v konečném součtu budou jistě hodit. 

Před Vánocemi si u stejných soupeřů dáte odvetu. Kolik podle vás s nimi získáte bodů nyní?
Jedeme si pro dalších šest bodů, aby nám pak kapr a řízek chutnaly ještě víc (směje se). Ale k tomu musíme kromě jiného také prolomit v Olomouci špatnou vzájemnou bilanci…

Jaká je kolem osmého místa, kde se zhruba pohybuje juniorské Kladno, hokejová kvalita?
Tam je to nacpané kvalitou. Je jedno, jestli hrajeme proti Spartě, Olomouci či Slavii. V těchto zápasech jde o maličkosti. Ty je rozhodují. Svým způsobem je ale jedno, jestli hrajeme s prvním, nebo s horším týmem, my chceme vyhrát extraligu a k tomu je nutné porazit každého soupeře.

Vás zdobí příkladná bojovnost, hecujete tým, na led naskakujete mnohdy i přes bolest. Ovšem nominace do prvního týmu se vám vyhýbá. Jaké pro to máte vysvětlení?
Někdo třeba říká, že hůř bruslím, ale zase mám jiné přednosti. Je to na trenérech áčka. 

Jan Murárik

Petr je velký bojovník. Bolest ani zranění ho jen tak nezastaví