120 let SK Kladno. Michal Kraus o krásných časech a smutku v srdci

Po nástupu svobodné demokracie působila v českém fotbalu kvanta mecenášů s vizí pozvednout místní kluby na výsluní. Mezi ty úspěšné patřil Michal Kraus. Díky němu se SK Kladno zhruba před dvaceti roky vrátil do profesionálního fotbalu.

Před Kladnem jste deset roků působil v Praze ve fotbalovém Motorletu. Jak jste se ocitl na SK?
Přestěhoval jsem se na Velkou Dobrou. A jelikož jsme měli Kladno blízko a můj syn hrál za Motorlet, domluvili jsme se na SK, že bude hrát za kladenský klub. Lidé ve vedení SK mne zároveň přemluvili, abych se k nim přidal (usmívá se).

Co jste v rámci SK udělal úplně nejdřív?
Zanalyzoval jsem stav, ve kterém se klub nacházel. Zjistil jsem okamžitě, že má průměrnou mládež. První tým hrál divizi. Přivedl jsem do vedení klubu pár šikovných lidí a dali jsme si za cíl vrátit Kladno do druhé ligy. Cíl se nám podařilo brzy splnit a postupem do první ligy překonat. Sloučili jsme se s klubem z Neratovic, převzali jsme jejich druholigovou licenci, ale zároveň jsme po nějaká době mohli mít tým i v divizi, z čehož těžilo naše béčko, suplující juniorku SK. Jeden čas měla rezerva na postup do třetí ligy!

Osobně jste si s Kladnem nejvyšší soutěž příliš neužil. Z kladenského fotbalového dění jste zmizel a SK pokračovalo bez vás…
Měl jsem vůči spolupracovníkům vysoké pracovní nároky, představy, jak by měl profesionální klub fungovat. Především jsem měl nároky na zodpovědné hospodaření s penězi. Na sportovním úseku totiž bylo vše v pořádku, ale na ekonomickém nikoli. Chtěl jsem do klubu dosadit ekonoma včetně fungující revizní komise, abychom měli finance pod kontrolou. Lidé ve vedení SK mne ale dvakrát přehlasovali, protože o to nestáli. Varoval jsem je, že s takovým přístupem budou za pár let zpátky v divizi. Jeden z členů představenstva na to reagoval slovy, že by to možná bylo lepší… Tak jsem řekl, že beze mne. Bohužel, má slova se naplnila. Nedlouho poté tým sestoupil a nakonec do té divize spadl. S tím šla ke dnu i mládež a ekonomika klubu. Zrušilo se béčko. Je mi z toho všeho smutno.

S jakým účtem jste odházel?
Na pozici šéftrenéra mládeže, která hrála nejvyšší soutěž, jsem angažoval Honzu Suchopárka. Se špičkovými prvoligovými kluby jsme se dohodli, že talentované mladé hráče, kteří se jim nevejdou do kádrů, pošlou k nám, aby hráli první ligu. Takhle u nás nastartovali úspěšné kariéry například Šimůnek s Gecovem, kteří v roce 2007 získali na mistrovství světa dvacítek stříbrné medaile. Díky SK se ve fotbalovém světě uplatnili namátkou Marek, Pavlík, Dočkal. Brankáře Pavlíka, který pracoval jako pokrývač, jsme sundávali někde na Václaváku ze střechy (směje se). U nás se stal oporou a poté zažil slavnou plzeňskou kariéru, když v Lize mistrů chytal třeba proti Messimu. Kladenský Marek si zahrál za dospělou reprezentaci a o bývalém kapitánovi Sparty Dočkalovi snad nemusím moc mluvit. Když skončil trenér Koubek, přivedl jsem do Kladna Šilhavého s Kotalem. Všichni měli či mají úspěšnou trenérskou kariéru.

Udělal byste dnes něco jinak?
Měl jsem být tvrdší. Měl jsem trvat na tom, aby se ekonomika řídila odborně. Některé lidi v managementu jsem měl odvolat. Měl jsem se obklopit zodpovědnými profesionály a Kladno by určitě tak hluboko nespadlo.

Chodíte v současnosti na zápasy SK?
Nechodím, protože by mi to trhalo srdce. Občas jedu kolem, a když vidím nedostavěnou tribunu, uvědomuji si, že tehdejší vedení klubu nedokázalo dočerpat dotaci, kterou jsem vyjednal…

Jan Murárik