Dominik Hůla se v Pézetce objevil na konci srpna 2019, aby se v klubu věnoval hokejovému potěru. Po úspěšné akci Pojď hrát hokej s Pézetkou jsme si povídali o jeho hokejové minulosti i o práci pro klub na pozici trenéra.
S jakým cílem a očekáváním jste přišel do Kladna?
Do Kladna jsem přišel s cílem naučit děti, že sport jim dá hodně do normálního života. Samozřejmě z nich chci vychovat dobré hokejisty, ale hlavně super lidi. Kolektivní sport jim může moc dát. Naučí se, jak se chovat v partě, jak komunikovat s autoritou, jak se postavit za kamaráda, jak se postavit sám za sebe, jak být jako tým. Když s nimi bude trenér dobře pracovat, může jim dát základ nejen do určitého sportu, ale do celého života. Dávám si úkol naučit kluky co nejvíc dovedností zábavným způsobem. To je můj cíl.
Kdy jste s hokejem začal?
S hokejem jsem začal v šesti letech, třikrát jsem skončil a znovu začal. V přípravce se mi nelíbil přístup trenérů, neustále na mě křičeli a nehráli jsme žádné hry, tak jsem brečel. Po dalším začátku jsem už u hokeje zůstal, a to bylo v Benátkách nad Jizerou. Hrál tam brácha a já jako malej jsem s nimi jezdil autobusem na zápasy. Byl jsem něco jako jejich maskot. Brali mě, byli se mnou kámoši. Já viděl tu legraci a týmového ducha v autobuse cestou na zápasy, v šatně a to mě nejvíc zlákalo. Díky tomu jsem v Benátkách znovu začal s hokejem a definitivně u něho zůstal. Tátu jsem přemlouval, bez přehánění, tři čtvrtě roku. Nechtěl mi zase kupovat výstroj a potom ji prodávat. O to víc jsem musel makat než ostatní, protože jsem začal později. Měl jsem individuální tréninky bruslení atd. Ale to mi vůbec nevadilo, chtěl jsem být platnou součástí týmu, chtěl jsem zažívat pocit týmovosti a soudržnosti, tak jsem dřel. Dřel jsem tak, že už v páté třídě si mě všimnul pan Kročák a chtěl mě vytáhnout do Sparty. Ten rok mě ještě nepustili z Benátek. Ale v šesté třídě jsem už na Spartě byl. V dorostu jsem pak působil v Letňanech, ve Švédsku, v juniorce na Slavii a v Americe. Ve chlapech jsem hrál ve Švédsku a ve Francii. Mám rád cestování, tak proč to nespojit se sportem, co miluješ.
Co vám hokej dal a vzal?
V hokeji jsem si prošel hodně věcmi. To by bylo na dlouho, nejhorší ale byla asi zranění, kvůli kterým jsem i skončil. Opakovaná vykloubení ramene, porušení nervu v rameni, zlomení klíční kosti, další dvě vykloubení po artroskopii ramene. Na základně toho jsem se začal hodně věnovat anatomii a kondičnímu tréninku a snažím se pomoci ostatním, aby se jim nestalo to, co mně.
Na které trenéry vzpomínáte?
Trenéři, co mi nejvíc dali, byli asi v Americe a ve Švédsku. Potom také pan Vrzal, který nás trénoval v osmé třídě na Spartě. Dal mi toho neskutečně moc hokejově, ale taky jsem si toho odnesl spoustu po lidské stránce. Snažil se nás vychovávat hokejem. Chtěl, aby z nás byli hlavně dobří lidé. Byli jsme tým. A přesne tak chci i já vést kluky. Když se k nim odmala bude dobře přistupovat, hokej jim může hodně dát do života. Může je naučit, jak se chovat a projevovat v partě, jak se postavit za kamaráda, jak se postavit sám za sebe, jak jednat s autoritou. Že tým a soudržnost je vždy důležitější než jedinec. A nejenom to. Co se týče fyzické stránky, hokej je náročný sport, může kluky krásně pohybově rozvíjet. Zkrátka, když bude hokejista odmala dobře vedený, může mít vytvořený pevný základ do života.
Autor: PZ Kladno
Foto: Vaše Kladno
- Rozhodčí obrali Kladno o výhru< Předchozí
- Rytíři přidávají sadu černých dresůDalší >
Počasí Kladno
