Nahrávač Fortuník: Máme na to hrát opět o titul

S volejbalovým Kladnem ho spojila poprvé Liga mistrů. Do jeho áčka se totiž dostal v sezoně, kdy aktuální mistr extraligy dostal poprvé v kladenských barvách možnost hrát nejlepší soutěž Evropy. Po téměř deseti letech se do Kladna vrátil, aby vicemistru extraligy vypomohl, kdyby se na postu nahrávky zranil Američan West. Také dnes večer doma (18.00 h.) proti ČZU bude v sestavě Ondřej Fortuník (30), syn kladenského kouče Milana.

Porovnejte tým mistrů z roku 2005, ve kterém hráli Skladaný, Holubec, Pakosta, Rybníček či Ogurčák, se současnou sestavou...
Je srovnatelná. I současné Kladno má na to, aby vybojovalo titul. Gromadowski, Hýský, Zajíček, Sobotka či Šulista a spol. můžou v Kladně zanechat zrovna takové vzpomínky na parádní volejbal, jako ta generace před dvanácti roky. Máme podobné typy hráčů. Ale nesrovnává se to snadno.

Jaké to pro vás bylo osobně zúčastnit se Ligy mistrů?
Nezapomenu na atmosféru zaplněných hal. Dokonce, i když jsme kvůli technickým podmínkám museli hrát mimo Kladno, v Nymburce, tak tam na nás chodilo hodně lidí. O venkovních zápasech na hřištích Moskvy, Pireusu, Toursu či Friedrichshafenu ani nemluvě. To byla tehdy špičková evropská mužstva, Němci a Francouzi tu Ligu mistrů dokonce vyhráli. Neměli jsme šanci, ale zkušenost to byla výborná. Díky Lize mistrů se mnozí z nás dostali do zajímavých evropských týmů. Mně to například otevřelo dveře v Belgii. 

Tehdy vás otec přímo netrénoval, ale na vašem volejbalovém růstu se podílel. Je na vás tvrdý?
Musím podotknout, že v Kladně nejsem proto, že ho trénuje můj otec, ale proto, že mě sem chtěl dávno přivést jeho asistent Petr Klár (usmívá se). Když jsem byl u táty první nahrávač a byl jsem hodně mladý, tak jsem jeho profesionální přístup k přípravě vnímal jinak než teď, a za mnoho věcí ve svém chování bych si dodatečně nafackoval... Táta to má se mnou nyní snazší. 

Minulé kolo jste prohráli v Liberci. Trenér Fortuník před zápasem řekl, že se obě mužstva spolu herně seznámí. Poznali jste dobře Liberec?
My jsme tam jeli i vyhrát (směje se). Mrzí nás, že jsme je neporazili. Ukázalo se, že s nimi můžeme hrát vyrovnaný volejbal. Ovšem také jsme naplno poznali, na čem musíme zapracovat. A těch věcí je pořád hodně. 

Dnes na svém hřišti přivítáte ČZU Praha. Patří tento soupeř do kategorie povinných tří bodů?
Fanoušek si tohle říct může, my ne (usmívá se). Jako snadnou povinnou výhru to dopředu nevidím. Diváci uvidí jistě nejen z naší strany rychlý volejbal, který se jim bude líbit. Věřím, že opět přijdou stovky lidí a vytvoří nádhernou atmosféru.

Jan Murárik