OMASK pouštěla školnice do tělocvičny za úplatek

Na jaře roku 1972 vznikl v Kladně klub Oddíl malé a sálové kopané (OMASK). O jeho padesátiletém vývoji jsme si povídali se zakladatelem Jaroslavem Machačem, který v červenci slaví sedmdesátiny!

Co si máme představit pod pojmem malá a sálová kopaná, oboje hrané za minulého režimu?
Malou kopanou jsme hráli pouze venku, pod širým nebem a sálovou v tehdejších tělocvičnách. Každý ten sport se hrál rozdílným míčem.

Sálovou kopanou jste začali hrát podle svého uvážení nebo vás někdo inspiroval?
Byli jsme inspirováni uruguayským týmem Peňarol Montevideo, který v Československu sálovou kopanou předváděl. Nám se to líbilo a rázem jsme měli náplň pro zimní měsíce. Ovšem problém byl dostat se s fotbalem do tehdejších tělocvičen...

Školníci se báli o omítky tělocvičen?
Báli, ale my jsme argumentovali tím, že náš takzvaný líný míč ničí stěny mnohem méně než třeba basketbalový. Ptali jsme se různě po základních školách, až nás pustili do tělocvičny ve třináctce. Samozřejmě školnici se to moc nelíbilo, ale za mírný úplatek se nad námi pokaždé smilovala. Ale k tomu jsme si museli v Poldovce ještě nechat vyrobit rozměrově přesné brány. S regulérní velikostí hřiště jsme se v tělocvičně vešli jen tak tak (usmívá se). Na nohách jsme měli obyčejné tenisky.

Zaznamenali jste nějaký výrazný úspěch v republikové konkurenci?
Zaznamenali a to poměrně významný. Jednou jsme se probojovali do finále československého finále, dvakrát jsme končili v semifinále! Soutěž organizoval časopis Mladý svět. Jenom v Kladně jsme přitom měli konkurenci asi deseti týmů... Takže to pro nás byl opravdu velký úspěch.

V malé kopané jste tolik nevynikali?
Pořádali jsme okresní ligu a několikrát jsme ji i vyhráli. Dokázali jsme vyhrát také Pohár mistrů městských lig. Po revoluci prestiž malé kopané upadala a sálovou převálcoval futsal. V něm jsme postoupili až do krajského přeboru. Nejlépe jsme v něm skončili na šestém místě.

Jak si klub stojí dnes?
Stojí na lidech, kteří ho dokážou udržet při životě (usmívá se). Když se ohlédnu tím půlstoletím zpátky, tak bych nic nezměnil. Pořád to byla a je pro nás zábava!

Jan Murárik