Anna Hrubá: Můj cíl je nebýt závislá na společnosti

Když úspěšně studujete obor, který jednou uplatníte i v zaměstnání, neznamená to, že nemůžete vynikat svým talentem ve zcela odlišném směru. Studentka kladenské „zdrávky“ Anna Hrubá (18) je totiž talentovaná básnířka.

Dala jste nám nahlédnout do pestrého počtu své dosavadní tvorby. Uvažujete o vydání básnické sbírky?
Ráda bych, ale finančně to je nad moje možnosti. S básněmi v současné době jdete do velkého rizika, že se vám náklady na jejich vydání nevrátí.

Zkuste požádat veřejnost přes různé podpůrné portály, které se tím zabývají...
Vím o dvou a zvažuji, že se do nich přihlásím. Musím sebrat víc odvahy, ale letos maturuji, tak se soustředím spíše na dokončení střední školy. Píšu tedy do šuplíku (usmívá se).

Je doba poezii nakloněná?
Z mých zkušeností dělím zájem o poezii na dvě ostře oddělené skupiny. Jedni ji nesnáší a nečtou, druzí milují.

Jací jsou v tomto směru vaši vrstevníci?
Někdo v knihách leží, jiný v životě nepřečetl ani jednu...

Dívá se vaše generace na svět kolem vás optimisticky?
Někdy mám pocit, že se spoustě lidí naší generace svět hroutí. Když jsme začali dospívat, přišel covid a po něm inflace. Neměli jsme šanci zažít bezstarostné roky. Nepočítá s tím, že bych měla důchod. Je složité, ne-li takřka nemožné sehnat bydlení. Ceny pronájmů a hypoték nám seberou většinu platu. Můj cíl je nebýt závislá na společnosti. Zároveň mi přijde, že jsme až přestimulovaní. Pořád jsme na telefonu, pod vlivem krátkých zpráv i videí, chce se po nás, abychom toho věděli až moc. Hrne se na nás příliš informací naráz. Je složité najít si čas jen pro sebe. Naše generace vyniká alternativními přístupy k různým situacím. Je složité o naší generaci hovořit jako o celku. Je dost rozdělená.

Čím se po maturitě plánujete živit?
Po maturitě plánuji vystudovat magistra a chtěla bych pracovat jako sestra na psychiatrii.

Jan Murárik