Evženie Sychrovská: Nejvíc psů se k nám dostane před zimou

Když se řekne psí útulek, v Kladně si každý vybaví buštěhradskou Bouchalku. Areál s desítkami čistých kotců, ale i s desítkami čtyřnohých přátel člověka, čekajících na svého nového pána. Tvář týdne Evženie Sychrovská o ně spolu se svým personálem pečuje už třicet let.

Minulá Tvář týdne, podnikatel Roman Šroba, se vás ptá, co pro vás znamená psí štěkot?
To samé, co mluvení lidí (usmívá se). Pokud netrvá dlouho, tak je to v pohodě. Štěkotů je několik druhů. Přes den u nás můžete slyšet v drtivé většině času jen informační štěkot. Ten trvá tak do čtyř hodin odpoledne, kdy psi dostávají žrádlo. Od čtyř do šesti pak vědí, že už sem nikdo cizí nechodí, a když přeci, tak to i na dálku z těch kotců poznají a dají nám jiným štěkotem o tom vědět. Ovšem po šesté hodině už se promění v hlídače a dokážou spustit pořádný randál, když někdo naruší tohle teritorium. Ať už třeba tím, že v noci tady někde přiváže psa, nebo sem jen tak přijde či přijede. Ovšem ani nehlesnou, a je tu absolutní ticho, když se za zdí útulku pohybujeme my. Psi poznají i motory našich aut a nereagují na ně.

Co je to za štěkot, když se návštěvníci pohybují přímo kolem jejich kotců?
Hájí si svůj kotec, nebo na sebe upozorňují, když vidí, že nesete třeba piškoty. Neexistuje, aby si někdo cizí otevřel kotec a vzal psa na procházku. Až teprve, když ho vyvedeme my ven, tak přestane hájit své území a nechá se vodit. 

Mají i přes uzavření v kotcích díky štěkotu svého vůdce?
Ne. Nemůžou mít, nejsou ve smečce. V kotcích jsou si všichni rovni.

Charakterizujte váš psí útulek…
Je to pro ně domov. Pro některé v příměru k lidem dobře vedený dětský domov. Dostávají pravidelně nažrat, mají čisté a vyhřívané kotce. Jsou tací, kteří se u nás mají líp, než se měli předtím. Ale taky jsou mezi nimi tací, kteří si toho vůbec neváží. To jsou hlavně psi, kteří se toulali po ulicích, sežrali, co se kde dalo sežrat, ale pořád je pro ně víc takováhle svoboda, než péče v omezeném prostoru.

Jak přijímají nového člena útulku?
Noví psi většinou štěkají z obavy či strachu z nového prostředí, nevědí, co mohou očekávat a pořád vyhlížejí toho svého pána, který je opustil. A psi, kteří už tady nějaký čas jsou, je dokážou štěkotem uklidnit natolik, že druhý den už nováčci kvůli nejistotě, co s nimi bude, neštěkají. Ostatní je uklidní.

Jak vás před třiceti roky napadlo vytvořit právě na Bouchalce psí útulek?
Žili jsme s manželem v Praze a na konci sedmdesátých let jsme si řekli, že chceme někam do klidného prostředí. A narazili jsme na tenhle komplex, což předtím bývalo zahradnictví. Za nějaký čas nám známí dávali své psy na hlídání, když odjížděli na dovolenou, až jsme z toho popudu založili psí hotel. No a z něj, ze šesti kotců, vznikl psí útulek, který se rychle rozrůstal. Starší útulek je v Troji. Časem, když okolní obce i Kladno viděly, že je to pro ně prospěšné, že se jim najednou toulá po ulicích méně psů, tak s námi začaly spolupracovat. 

Jaký je rozdíl mezi okolnostmi, které k vám psa přivedly před třiceti roky a současností?
Tehdy psi k barákům nějak automaticky patřili, v poslední době, když se dědí barák nebo vyklízí, tak bez psa… Tak nějak se dá charakterizovat rozdíl, na který se ptáte.

Přijímáte každého psa?
Nelze k nám jen tak přijít a říct, tady máte psa, já už ho nechci. Na to máme a musíme mít svá pravidla, jinak bychom tu za chvíli měli frontu lidí se psy. Ta pravidla jsou na našich webových stránkách. Zatoulané, opuštěné či přivázané psy samozřejmě umístíme, ale nejsme nafukovací. Víc psů, než máme nyní, u nás bylo při potopách. Máme sto dvacet kotců a psů je víc než kotců. Malé psy dáváme k sobě i po třech.

Dáte psa každému, kdo si přijde?
Samozřejmě, že ne. Na to sice psaná pravidla moc nejsou, ale odmítáme dát psa někomu, ke komu se nehodí, kdo na to nemá předpoklady. Například manželům starším důchodcům o holích, kteří si vybrali mladého rozlítaného labradora větších rozměrů. Anebo jsme odmítli dát pejska podnikateli, který ani nevylezl z auta a z okýnka nám řekl, že chce nějakýho psa… My ty psy máme opravdu rádi a nechceme, aby se k nám vraceli. To se stává tak pětkrát šestkrát do roka. 

Mění se dobou rasy, které u vás končí?
Dřív převládali velcí psi, labradoři, pak se přes nás převalila vlna pitbullů, rotvajlerů, a teď se objevují malé rasy a nejvíc je kříženců vlčáků s něčím.

V kterém ročním období se u vás pravidelně objevuje nejvíc psů?
Před zimou. V tu dobu hlavně z vesnic hlásí, že jim tam pobíhají jarní vrhy. To jsou psi narození na jaře a lidé je nechávají v teplých dnech jen tak pobíhat po vsi. Když se ochladí, tak najednou o ně mají starost. Další psi k nám před zimou přivážejí pozůstalí po jejich majitelích. Nějak člověk před zimou víc umírá. A taky poslední dobou dost lidí zrovna na podzim přichází o bydlení, odejdou na ubytovny a tam psa mít nesmí. 

Přijet na Bouchalku za psy už nějaký čas není snadné. Konec asfaltky před vámi je samá hluboká díra. Máte zprávu, že cestu Buštěhrad opraví?
Jak se k tomu Buštěhrad postaví, nevím. Na druhou stranu mně osobně to až tolik nevadí, protože cestou chodí lidé venčit půjčené pejsky, a kdyby asfaltka byla nová, tak budou řidiči jezdit rychle a ohrožovat kolemjdoucí. Takhle aspoň musí jet krokem…

Příští Tváří týdne je Karel Pup, zaměstnanec města, člen úklidové čety. Pošlete mu otázku?
Pošlu. Zajímá mě, jestli ho práce baví, nebo ji dělá jen proto, aby se uživil?

Jan Murárik