Manželé Pudilovi: Nastal čas pro změny

Venezia, to je nádherné město na severu Itálie, ale také nejlepší cukrárna v Kladně. Ta letos slaví kulaté výročí, když ji před dvaceti roky v centru Kladna založili Italové. Ovšem kladenskou Venezii poté nejvíc proslavili manželé Pudilovi. Jana a Antonín jsou naší „dvojitou“ Tváří týdne.

Na vašich billboardech je napsáno Venezia, 20 let s vámi. Jakých bylo těch dvacet let?
Antonín: To znamená dvacet let existence cukrárny. Z nich se přímo na jejím chodu naše rodina podílí třináct roků. Na počátku byla Venezie jen zmrzlinárnou, která fungovala přes léto. Až moje žena z toho udělala cukrárnu a kavárnu.
Jana: Před těmi třinácti roky, když jsme si vzali Venezii do pronájmu, tak jsme byli na všechno tři. Já s manželem a jedna cukrářka. Spousta lidí nás od toho odrazovala. Tvrdili například, že v této oblasti nejde podnikat, že tudy nikdo nechodí. A my přitom museli v krátkém čase rozšířit výrobu a přibrat další personál.
Antonín: Původně jsme si mysleli, že ráno otevřeme a v šest večer zavřeme a budeme mít čas na děti. Z toho jsme rychle vystřízlivěli. Manželka vstává ve čtyři hodiny ráno a já do noci připravuji zmrzliny. Rok jsme nevěděli, co je volno nebo dovolená… Teď si bereme společnou dovolenou jen v zimě. V létě kvůli zmrzlině nemám čas téměř vůbec na nic. Pochopili jsme, že se jako majitelé nesmíme vzdálit na delší dobu. Abyste neztratili kvalitu, musíte ji neustále kontrolovat. Zákazník vycítí, že do toho dáváte srdce, že vás to baví.

Vy jste cukrařinu uměli?
Jana: Kdepak. Já se za pochodu učila dorty a manžel zmrzlinu. Asi jsme se pro to narodili (směje se), protože Venezia začala rychle prosperovat. Zvolili jsme totiž druh nebo typ italských zákusků, jaké v Kladně nikdo nedělal ani neprodával. Italské proto, aby korespondovaly s naší italskou zmrzlinou.
Antonín: Bylo v nich hodně ovoce na lehkých korpusech, s lehkou šlehačkou. Když vám chutná lehký dort, dáte si další. Nejste totiž zasyceni těžkým máslovým dortem, jaké v té době většina cukráren nabízela. Přešli jsme na dvanáctihodinový provoz a přibrali čtyři cukrářky. S manželem jsme hledali vhodné zázemí pro výrobu i bydlení a vybrali jsme si dům ve Slaném, kde jsme vedle výrobny otevřeli další cukrárnu.

Změnil se za těch třináct roků zákazník?
Antonín: Zákazník určuje chutě jak dortů, tak zmrzliny. Má rád, když zavře oči a ochutná třeba jahodovou zmrzlinu, a cítí na jazyku čerstvě utrženou jahodu.
Jana: U dortů po vlně italských zákusků nastalo období české klasiky. Takže jsme vedle italských dortů prodávali klasické větrníky, věnečky, punčák a špičky.
Antonín: Ale vyráběli jsme je podle starých českých receptů. A zákazník je spokojený. Všechno děláme tak, aby to chutnalo i nám, aby nám po dortech nebo zmrzlině nebylo těžko.

Nyní jste se rozhodli změnit logo i název vašich cukráren. Chystáte také změny sortimentu?
Antonín: Na přelomu roku chystáme asi největší změnu sortimentu v historii naší firmy. Přesuneme se více do Francie, kde už nějakou dobu spolupracujeme s cukráři. Jejich produkty nám moc chutnají. Naučili jsme se u nich, že se dá výroba ještě více přiblížit klasické přírodě, používat výrobky přímo z různých farem. To je současná vyšší cukrařina, kterou se chceme ještě letos vydat. Francouzi používají jiný korpus, jinak pracují s ovocem. Tohle podle nás na Kladensku chybí. Vylepšíme i chutě zmrzlin.
Jana: V současné době předěláváme technologii výroby i grafickou podobu naší společnosti. Zdůrazníme jméno Pudilovi. Cukráren s názvem Venezia je totiž nejen po Česku, ale i Evropě velké množství. Ostatně zákazníci už nějaký čas říkají - jdeme k Pudilům.

Příští Tváří týdne je Jan Krafka, nový šéf Městského divadla Kladno a herec kladenské scény. Jaký dotaz mu od vás mohu tlumočit?
Antonín: Zajímá nás, jaký herecký žánr má raději, jestli komediální, nebo dramatický?

Jan Murárik

pudilantonin