Jaroslav Tauber: Petr Janda mě inspiroval

Studuje kytaru na Ježkově konzervatoři, kde se mu několik ročníků osobně věnovala rocková legenda Petr Janda. Miluje rockovou muziku, ale přitom dokáže zahrát i Šlitra seniorům. Přitom do svých třinácti let držel místo kytary denně v ruce tenisovou raketu. Člen skupiny Plán B Jaroslav Tauber (21) je naší Tváří týdne.

Minulá Tvář týdne, váš strýc, skvělý hudebník a náruživý tenista Milan Vlček, se vás ptá, jestli si s ním stihnete zahrát, než se stanete ještě slavnějším a už na něj nebudete mít vůbec čas?
(směje se) Moc rád si s ním kdykoli zahraji. Ať už měl na mysli cokoli z toho, co dělá rád. Musíme se domluvit a mít oba čas. V hudbě je větší a zkušenější profík, do tenisu, který jsem hrával závodně, je nadšenec. O obou odvětvích ví hodně a je super si o nich i třeba jen popovídat. Přes Vaše Kladno mu vzkazuji, že si na něj čas udělám (usmívá se).

Milan na vás prozradil, že prý si vás v muzice velmi oblíbil slavný Petr Janda…
K Petrovi jsem chodil tři roky na Ježkově konzervatoři. Bohužel, už ve škole skončil. Strávil jsem s ním období od prváku do čtvrťáku. Vytvořil se mezi námi dobrý vztah a dodnes se často vídáme. Nechám si v muzice od něj poradit v mnoha směrech. Petr naší skupině pokřtí prvního prosince v Praze na Žižkově první album. Druhý den to samé pro nás udělá režisér Václav Marhoul v kladenském klubu Poldofka. Ještě k Petrovi musím přiznat, že jsem si setkání s ním vysnil jako malý kluk. Ještě než jsem se dostal na „Ježkárnu“, tak jsem si říkal, že by bylo fajn se s ním tam potkávat a stát se třeba jeho studentem. A sen se mi splnil.

Proč jste si vysnil zrovna rockera Petra Jandu?
Přesně nevím, ale asi proto, že mám odjakživa rád českou a slovenskou hudební scénu a zvláště rock. A Petr je pro mě český rockový král. Olympic mě baví.

Chtěl jste hrát na kytaru jako Janda?
To ne. Pro kytaristu je dobré, když má svůj styl, svoji vizitku. Ale inspiroval mě.

Co jste si od něho vzal?
Že by muzikant měl dbát na melodii, ne aby zaznělo tisíc not a nic z toho. Písnička má mít jasnou sloku, jasný refrén. Poradil mi, co s tím, ukázal mi přístup k řemeslu. Jeho rady a zkušenosti, které mi předává, v žádné učebnici nenajdu.

Živíte se jako student muzikou?
S kapelou i s vlastním hraním jsem pořád v začátcích a muzikou bych, jak se říká, rodinu zatím neuživil. S kapelou na sebe vyděláme a ostatní hraní beru jako dobrý přivýdělek. Přede mnou jsou ještě dva roky studia a pak se uvidí. Chci ve studiu pokračovat dál, ale asi ne kytary, spíše nějaký management, nebo skladbu.

Jste všichni v kapele z Kladenska?
Z Kladna jsem jenom já. Ostatní jsou z různých koutů Čech. A v Kladně děláme křest proto, že Poldofku máme za své sídlo.

K muzice jste se prý dostal až ve třinácti letech, přičemž do té doby jste velmi slušně hrál tenis. Co vás přivedlo ke hraní na kytaru?
V té době, kolem toho třináctého roku, jsme se stěhovali a přitom jsem doma téměř na každém kroku narážel na nějaký hudební nástroj. Máma hrála na klavír, táta měl táborovou kytaru. Do klavíru jsem sáhnul, ale nechytil mě, zato kytara, to byla láska na první dotek. A jak to bývá, jedna láska vystřídala druhou. Tenis jsem opouštěl a kytaru jsem si zamiloval. V těch třinácti jsem hodně tíhnul k rockové muzice a v ní ke skupině KISS. Líbily se mi pózy kytaristů při koncertech i obdiv fanoušků pod podiem. Dnes pořád oboje zbožňuju (směje se). To je celý, o co v muzice jde. Tenis jsem hrál ještě asi dva nebo tři roky, ale už jsem mu nedával, co by bylo třeba.

Kam jste to v tenise dotáhl nejdál?
V Kladně jsem byl nejdříve v SK a pak ve Slovanu, v Praze v ČLTK. Hrál jsem nejvyšší středočeskou soutěž. Ale to už je pro mě dávno. Teď si jdu tenis zahrát tak dvacetkrát do roka…

Jste při hraní na kytaru nervózní?
Vůbec ne. Já se moc těším. Trošku trému mívám, když doprovázím Petra Jandu. Já hraju, on zpívá, tak přitom mám zodpovědnost, nechci mu to kazit.

Měl jste v muzice už svůj dosavadní vrchol?
Pro mě je dosavadní největší úspěch, že se mně Petr Janda věnuje.

Řekl vám, proč si vás tak oblíbil?
Neřekl a ani to nevím. Oblíbil možná není přesný výraz, prostě jsem mu v ročníku zbyl (směje se). Měl na konzervatoři tři žáky, za nimiž jezdil a oni třeba na hodinu často nepřišli, tedy kromě mě. Tak jsme místo hodiny hráli a o muzice povídali několik hodin.

Kde vás můžu slyšet hrát na kytaru, když nehrajete s kapelou?
Několikrát do roka doprovázím zpěvačku a sestru hokejisty Karolinu Gudasovou, nebo mě můžete vidět i slyšet s mým kolegou hrát pro seniory, nebo ve školách či školkách. Seniorky nás milují, a když se neobjevíme jednou za čtvrt roku, tak už volají, kde jsme (směje se). Školákům hrajeme třeba něco od Chinaski, ve školkách Uhlíře a seniorům Suchého se Šlitrem.

Máte v muzice cíl?
Pro mě je cíl vždycky to, co budeme dělat v nejbližší době. Teď je to ten křest a cílem je, aby se povedl.

Příští Tvář týdne je Michal Padevět, kladenský učitel a tanečník z poslední řady StarDance. Na co se ho zeptáte?
Jestli by mne pozval do publika? Já ho zase rád pozvu na náš křest.

Jan Murárik

tauberlaska