Jaroslav Homolka: Když ti ženská vezme ovladač, má tě zmáknutýho

Pomáhá lidem v situacích, kdy si už neví rady, jak to udělat, aby vše správně fungovalo. Společně s přáteli založil SKS Arénu, má tři děti, rád vysedává v kavárnách a ještě radši cestuje po vzdáleném světě. Tváří týdne je Jaroslav Homolka (57).

Minulá Tvář týdne, tanečník a soutěžící ze StarDance Michal Padevět, se vás ptá, kdy si na něj uděláte čas a konečně spolu zajdete na kávu?
Až to skutečně bude potřebovat (usmívá se). Michal na tom kafi bude chtít, abych na něm zapracoval, ale ještě na to není u něj ten správný čas. Já lidem pomáhám, až když to opravdu potřebují. On moji pomoc zatím nepotřebuje, až nebude vědět kudy kam, nebude si vědět se sebou rady, nastupuji já. Ale jen tak na kafe s ním taky rád zajdu.

S čím pomáháte nejčastěji?
To je různé. Například jsem pracoval s partou mechaniků kolem závodního týmu škodovky, aby začali makat jako sehraná parta a ne individuality. Nebo neumíš dát otázku na otázku, správně odpovědět, pojďme se to naučit. Něco někomu v komunikaci nejde, naráží s tím, tak mu pomůžu problém odstranit. Máte pocit, že jste spokojený a úspěšný, pak své služby nenabízím (usmívá se).

Živíte se tím spousty let, takže jste úspěšný. Jak jste se k téhle práci dostal?
V devadesátých letech jsem původně chtěl dělat v Kladně reklamu, ale nějak z toho sešlo. Mezitím jsem se stal manažerem pro britskou vzdělávací agenturu a měl jsem za úkol v Česku založit pět jejích poboček. Dva roky jsem školil lidi. Pak jsem vytvořil vlastní vzdělávací agenturu. Po patnácti letech koučinku už něco poznám (usmívá se). Dělám od výkonných postů ve firmách až po top manažery. Zkušenosti, jak dát dohromady víc osobností, aby jim to fungovalo v podnikání, jsem uplatnil třeba při zakládání kladenské SKS Areny. A fungujeme úspěšně třináct let…

Proč jste šel do vzniku SKS?
Můj syn, Honza Homolka, byl docela úspěšný sportovec, i když ještě ne tak, jako o pár let později. Jeho, mě, Tomáše Martinovského a Petra Kučeru, kteří jsou v Areně další společníci a před těmi třinácti roky někde končili, napadlo zkusit něco takového provozovat nejdříve na Sítné a potom, když se uvolnila, tak v bývalé Devatenáctce. Vymyslel jsem model a s pomocí města se nám podařilo Arenu rozjet.

Jak to, že mezi čtyřmi společníky, silnými osobnostmi, z Areny neprosákla vážná krize?
Umíme spolu komunikovat. Komunikace je základ předcházení veškerých problémů. A když je vážný problém neodvratný, je lepší odejít, než ho řešit násilně.

Provozujete nějaký sport?
Dělával jsem řecko-římský zápas a volný styl. Teď cvičím pro kondici, vitalitu a dobrou váhu.

A také rád cestujete do dálek. Kde na ty cesty berete čas?
Řeknu si, kam chci jet třeba na měsíc, nebo teď to bylo na šest týdnů, a celý rok se na to chystám s tím, že tu cestu určitě uskutečním. Buď s někým, nebo sám. Naposled jsme byli s mojí současnou rodinou speciálně upraveným autem na západní Sahaře. Toulali jsme se po pouštích.

Baví rodinu s vámi jezdit, nebo je nutíte?
Nenutím, nabízím (směje se). Sám jsem dělal například na motorce celý Blízký východ. Loni jsme spolu dělali Balkán.

Měli jste s vaší paní na cestách ponorku?
Krize byly. Zažili jsme si celé dny ticha (usmívá se). Šest týdnů na šesti metrech čtverečních se na lidech musí projevit.

Jako kouč jste to přeci mohl předvídat…
Samozřejmě, ale nechávám to, až se s tím bude chtít ta dotyčná osoba srovnat, tak si řekne.

Jsou ženy z vašeho pohledu skutečně od mužů tak rozdílné?
Jednoznačně. Problémy řeší jinak. Mají odlišnou strategii. Mezi chlapy je to proti ženskému pohledu a řešení jednoduché. Tam, když se to kousne, tak to nějak dopadne a zase to funguje. U žen je to nekonečné. Ony neprohrávají. Mozek jim to nedovolí, i když to navenek může vypadat naopak. I proto my padesátníci jsme doma rádi, když nás naše ženy nechají ovládat aspoň tu televizi. I proto já třeba televizi nemám (směje se). Když si budete rozumět s ženou na padesát procent, tak je to podle mne velice dobrý vztah. Když vám to samotnému bude připadat víc, tak se nabízí otázka, jestli si třeba neuvědomujete, jak moc jste ovládán. A když na sto procent, tak už vás zvládla. To mohou být například ti muži s nákupními vozíky, s kterými ženy mezi regály obchodu manipulují. Jistě jste je někdy potkal. Ale berte to jako můj zlehčený pohled na vztahy. Muži i v tomhle systému můžou být spokojení. Já už bych si připadal vyhaslý, bez ambicí. Mám radši trochu lumpy než úplně hodný lidi. U těch druhých dlouho nepoznám, na čem jsem, to je stejné jako se ženami.

Co plánujete se svým životem v nejbližší době?
Chci si nadále udržovat kondici. V cestování mám před sebou výzvu jménem Keňa, a když to nevyjde, tak Kavkaz. A kdyby ani ten nedopadl, bodnu do mapy a tam pojedu.

Koho vyberete za příští Tvář týdne?
Moje volba je Alan Svoboda, zápasník MMA z Kladna. Zeptejte se ho, proč hodní kluci zápasí MMA?

Jan Murárik

homolkadalky