Za dvacet roků existence Al Ponte dokázal vybudovat zavedenou restauraci s ubytováním. V Kladně tak vzácným. Ovšem dobrým časům i tady na nějaký čas kvůli pandemii odzvonilo. I když majitel Miroslav Skála připomíná, že neprožívá třetí omezení provozu, ale čtvrté…

Na kolik procent funguje vaše restaurace přes okénko?
Deset, když je dobrý den, tak patnáct procent. To stačí tak maximálně na to, aby v restauraci bylo teplo… Od státu jsem za uplynulý měsíc dostal necelých dvacet tisíc korun. To jsou naše zálohy na energie. Nevím, kde na ty poplatky berou ostatní, já zatím z nějakých rodinných zásob. Jedeme na krev.

Zaskočila vás letos na jaře první vlna omezení provozu?
Pro nás v Al Ponte to byla druhá vlna. My jsme první měli před rokem a půl, když pod námi rekonstruovali ulici Generála Klapálka. Sedm měsíců to trvalo. Lidi nevěděli, kudy se k nám přes stavbu dostat. Přes půl roku jsme byli na padesáti procentech tržeb. Silnici dokončili loni na podzim. Těšili jsme se, jak se oklepeme, a přišla korona… Letos na podzim po jarní zavíračce jsem nevěřil, že to na podzim zavřou znova.

Ovlinilo to chování zákazníků?
Tyhle zavíračky ovlivní jejich zvyky chodit do hospody. Nepřijdou hned s prvním dnem otevření, ale vrací se po týdnu, deseti dnech. Na začátku prosince jsme otevřeli a na oběd byly obsazené dva stoly. Po týdnu se stoly zaplnily zhruba do normálu a hned přišla další zavíračka. Restaurace měli nechat do třiadvacátého prosince, abychom si něco vydělali.

Propouštěl jste?
První vlnu omezení jsem zaměstnance podržel. Tři měsíce nás stály asi půl milionu korun. Peníze, které byly určené na něco jiného. V druhé vlně jsem propouštěl. Teď nevím, co bude. Nevěřím, že kompenzace od vlády budou dostačující. Té očividně leze pohostinství krkem.

Jaké jste si z pandemie vzal poučení?
Dopředu přemýšlet, jak to zachránit.

Jan Murárik