Míša Darsová: Většinu juniorů jsme odepsali. S covidem se musíme naučit žít

Přes deset roků v Kladně nemá ve fyzioterapii téměř konkurenci. Jejíma rukama prošly desítky těl vrcholových sportovců a stovky kladenské veřejnosti. Současná fyzioterapeutka hokejové Sparty, a dle příležitostí kladenských volejbalistů, Michaela Darsová vnímá pomalá rozmělňování vládních opatření proti koronaviru vůči sportujícím dětem jako zbytečné váhání.

Máte na starost pohybové aparáty nejen vrcholových sportovců, ale také ostatní veřejnosti. Jste tedy takzvaně v první linii, v přímém ohrožení kapénkovým přenosem virových onemocnění. Kolikrát jste se covidem nakazila?
Ani jednou, přitom jsem chodila pravidelně na testy. V naší rodině také nikdo covidem neonemocněl. Kolem mne jsem koronavirus zaznamenala nárazově. Například v září v hokejové Spartě a v kladenském volejbale postihl celý tým. Divila jsem se, že jsem covid taky nechytla. Zřejmě mám dobrou imunitu.

Za uplynulý rok jste nepocítila třeba únavu, kterou jste nikdy předtím u sebe nezaznamenala?
Tu jsem cítila až po očkování. Po první i po druhé dávce. Působím na kladenském sportovním gymnáziu, takže jsem se mohla nechat naočkovat. Ne že bych úplně lehla, jen přes noc jsem měla chvíli zimnici.

Kde se podle vás nacházejí největší ložiska nákazy covidem?
Myslím si, že největší nebezpečí nákazy hrozí v uzavřených prostorách.

Pojďme ke sportu jako takovému. Dlouhé roky jste se starala o těla hokejistů v Kladně, odkud si vás vytáhla hokejová Sparta. Jaký je zásadní rozdíl mezi kluby v organizaci, která se přímo dotýká vaší práce?
Vyhovuje mi, že každý ví přesně, co má dělat. Já jsem spokojená. Navíc jsme si splnila svůj soukromý sportovní sen, mít s nějakým týmem medaili. To se mi v podobě prezidentského poháru a medaile za třetí místo po jedenácti rocích u hokeje splnilo (usmívá se).

Doma s manželem vychováváte tři syny, žáky, sportovce, hokejisty. Trpěli, že nemohli sportovat v kolektivu ani chodit do školy?
Led klukům určitě chybí. Nejstarší už je asi bez šance. Letos maturuje a prakticky rok se jako hokejista neměl možnost ukázat… Doma na začátku koronavirové pandemii prohlásil, že raději skončí na vrcholu, než kvůli covidu. U těch mladší si to netroufám tvrdit. Dorostencům, že se ještě uplatní, nějaká šance zůstala. Kluci se těší na letní přípravu. Junioři jsou většinou odepsaní. Co se školy týče, zpočátku klukům vyhovovalo, že nemusejí do školy, teď už jim kolektiv chybí. Kdyby bylo po mém, pustila bych děti do školy i na sportoviště. S covidem se musíme naučit žít, ten nevymizí.

Jan Murárik