Bářiny "Liškoviny". Jsme zpátky

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Jsme zpátky

Něco mi tentokrát říkalo, že mám se psaním fejetonu počkat na sobotu. Že se určitě naskytne téma, které bude stát za to. Téma, na které všichni Kladeňáci čekají už pět let…

Řekněme si upřímně – kolik fanoušků ledního hokeje skutečně na začátku letošní sezóny věřilo, že se právě dívá na tým, který vrátí Kladno tam, kam vždycky patřilo. Troufnu si říct, že pramálo. Ano, možná v to všichni doufali, ale skutečně věřit je věc ještě docela jiná. Naopak si moc dobře vzpomínám na všechny ty nedůvěřivé komentáře, řeči o bruslících důchodcích a skeptické vyhlídky. 

Svým způsobem se ale není čemu divit. Kladenský hokej byl po dlouhou dobu pro všechny své fanoušky spíše zklamáním. A to už od chvíle, co si nechal ukrást to, kam vždycky patřil.  Od té chvíle se každá následující sezóna stala honbou za návratem zpět a každý nevydařený pokus se rovnal neúspěchu pro všechny. A tahle honba trvala celých pět let. Pět let, než se vrátilo do Kladna jeho hokejové srdce. Srdce, kterým je jeden jediný člověk.

Psát o tom, jak Jágr vytřel všem lidem, co nad ním i extraligou už dávno zlomili hůl, je jako říkat na kost promoklému člověku, že venku prší. To, co se stalo, už dávno řeklo své a komentovat to by bylo jen jakýmsi stínem uplynulých událostí. 

Chtěla bych však říct jednu věc. A to, že by měli být všichni, co jsou nějakým způsobem zainteresováni do kladenského hokeje, vděčni za všechno, co se v posledních letech stalo. Všechno zlé je totiž opravdu vždycky k něčemu dobré. Extraligy bychom si nikdy tolik nevážili, pokud bychom si ji nemuseli vybojovat zpět. A Jaromíra Jágra bychom stále brali jako „kluka“, který vzešel z Kladna a dobyl lední svět. A teď je to k tomu všemu ještě muž, který se vrátil, aby pomohl dostat Rytíře zase zpátky. Tam, kam patří.