Bářiny "Liškoviny". Rozmarné léto

Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (22), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

Rozmarné léto

„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.“ Jako kdyby slova Rudolfa Hrušínského dostala zcela nový rozměr. Tohle totiž rozhodně není červenec, na jaký celou zimu čekáme. Tohle je červenec, řekneme-li to trochu kulantně, na dvě věci.

Pořád někde slyším, že nastává globální oteplování, ale podle letošního léta bych spíš řekla, že nastává globální ozimování (vida, tohle oslovo nezná ani slovník ve Wordu). Nepamatuji si totiž, že bych uprostřed července chodila v dlouhých kalhotách a bundě a ještě mi nebylo úplné vedro. Ale chodit ve svetru a bundě po mně v létě nemůže chtít ani počasí. 

Možná si z nás to léto prostě dělá legraci. Zrovna nedávno jsem totiž četla, že o letošních prázdninách se rozhodlo vycestovat mnohem méně lidí. Patřím mezi ně i já, a to hned ze dvou důvodů. Prvním důvodem je situace ve světě. Protože ačkoli bych nehledala hned pod každým lehátkem bombu a terorismus mi vlastně chuť po cestování nijak neovlivnil, myslím si, že s naprostým klidem objedu pár krásných českých míst, kde člověku nic nehrozí. Protože jak se říká, náhoda je zkrátka blbec. 

Hlavním důvodem je však fakt, že mi přijde škoda, odletět za teplem, když je teplo i v Čechách. Mnohem raději pojedu za sluníčkem v době, kdy bych chodila po ulici v kabátu a nadávala, že už mi zase zebou prsty u nohou. To jsem ale ještě nevěděla, že budu ve zmíněném kabátu chodit pomalu i v červenci! To se asi shodneme, že není vůbec normální a už vůbec ne spravedlivé vůči všem těm lidem, co si letos naplánovali výlety a dovolené v Čechách. Člověk aby si například na týden na Moravě zabalil dva kufry. Jeden na takové ty klasické letní dny a druhý (říkejme mu kufr, který v létě nechcete otevřít) na dny, kdy se na Celsiově přístroji nevyšplhají teploty ani na osmnáct stupňů a opalovací krém je vám k…no prostě k ničemu. 

Upřímně doufám, že tímto článkem tohle rozmarné léto zakřiknu. Jako zakřiknu vždycky všechno. A když ho nezakřiknu, tak doufám, že ho alespoň uřknu. Protože v létě nechceme s deštníkem v ruce sledovat, jak se místo nás v bazénu koupají kapky deště. Chceme se potit a nadávat, jak příšerné je horko a těšit se až se ochladí. Protože tenhle způsob léta se mi opravdu zdá být hodně nešťastným, pane Rudolfe.