Bářiny "Liškoviny. Vzpomínejme

Každou sobotu se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou (23), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha vystudovala mediální obor, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

Vzpomínejme

Není den, abych si nevzpomněla. Abych je neviděla v běžných denních situacích, shrbené nad rozdělanou prací, usmívající se za mlhou rozprášené mouky v provoněné kuchyni. Slyším je ve slovech, cítím v pocitech a především v srdci.

Když nás opustí milovaný člověk, celý svět potemní. Všechny barvy ztratí svůj jas a intenzitu, vítr přestane foukat, ptáci skončí svou píseň v polovině tónu. Život náhle přestane dávat smysl. A jak by také mohl? Jak by se mohla Země dále točit a Slunce neustále svítit, když odešel někdo, kdo byl hnacím motorem toho všeho? Důvodem k úsměvu, k hádkám, k pláči, k obejmutí, zkrátka k životu? 

Není to bolest jako taková, je to prázdnota. Beznaděj, protože se člověk může snažit ze všech svých sil a přesto nezmění vůbec nic. Může se však naučit přijmout svět, ve kterém existují vzpomínky. Vzpomínky na člověka, bez člověka.

A právě Dušičky jsou svátek, kdy bychom si měli vzpomenout všichni. Vylovit z hlavy ten nejkrásnější příběh ze společného života a dovolit tvářím, aby povolily do dojemného úsměvu. A možná i slzám, aby volně stekly až na krční tepnu. Protože emocím by se lidé bránit neměli.

Možná jsme všichni nestihli zapálit svíčku právě na Svátek zesnulých. Ale proč čekat na jeden den v roce? Proč chodit na hřbitov, abychom dokázali, že vzpomínáme? Ta pravá vzpomínka není totiž vázána k místům či gestům. Je vázána k nám a lásce, která v nás všech zůstává...