Bářiny "Liškoviny. Na svatého Martina u husy a u vína

Každou sobotu se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou (24), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha vystudovala mediální obor, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

Na svatého Martina u husy a u vína

Asi se všichni shodneme, že kdyby letos začalo na svatého Martina sněžit, nikoho by to příliš nepřekvapilo. Ale kdyby zmizely všechny husy v republice, zavládla by hromadná panika a o ty zmražené by se v každém supermarketu strhla nemilosrdná rvačka. 

Ale pěkně popořadě. Proč vlastně slavíme tenhle svátek, během kterého si mastíme rety dobře propečenou kůrkou? Jakou spojitost má bílý kůň, svatý Martin a nějaký kejhající pták?

Svatý Martin byl poustevník a biskup, který se jako první stal svatým i přesto, že nezemřel mučednickou smrtí. Zda jezdil na svých toulkách za pokřesťováním na bílém koni zůstane asi záhadou, přesto si pranostika z jeho koně udělala Juráška, kterého Martin vyvádí ze stáje, jen když začnou z nebe padat vločky sněhu. Nejspíš nechce, aby se umazal od bláta…

Jak ale do celého toho příběhu zapadají husy, pro mě bylo opravdu záhadou. A tak jsem hledala v českých tradicích, až jsem dostala rovnou dvě odpovědi. Jedna legenda prý říká, že Martin nechtěl přijmout hodnost biskupa, a proto se schoval vyslancům do husince, ale byl následně svými opeřenými přítelkyněmi prozrazen. Druhá verze příběhu je docela prostá. Martinovi zkrátka lezlo husí kejhání při jeho řečnění tak na nervy, že všechny husy světa odsoudil k pykání na pekáči.

A tím udělal českému národu obrovskou službu. Všichni totiž víme, že my Češi jsme národ jedlíků, kteří hrdě dodržují každý svátek, jenž je alespoň drobátko spojený s obžerstvím či popíjením. Vánoce, Velikonoce, svatý Martin – to všechno jsou tradice, které Češi, ačkoli se o nich ve světě mluví jako o ateistech, dodržují až s křečovitou zásadovostí. 

Kdo by totiž odmítnul bramborový salát, nádivku, nějakou tu českou „štamprli“ nebo ukrutně vonící svatomartinskou husu s červeným zelím a bramborovými knedlíky. No kdo? Já teda rozhodně ne! Tak si nechte chutnat!