Bářiny "Liškoviny". Odkdy hodují dívky?

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Odkdy hodují dívky?

Světe div se, letos jsou to již třetí Velikonoce, co vás pravidelně, týden co týden, zásobuji svými rozumy i nerozumy. Na jednu stranu je velice fajn vědět, že to i po těch letech stále někoho zajímá, přiznám se však bez mučení, že jsou chvíle, kdy hledám témata i v pytli od brambor.  

A tak by se mohlo zdát, že jakýkoli svátek pro mě bude doslova požehnáním. Určitě ano. Ne však, pokud o něm píšete již potřetí. A tak se ve své hlavě pomalu procházím mezi hodovačkami, kuřátky, kraslicemi, zajíci, opilými koledníky, historií a pocukrovanými beránky, až v dálce zahlédnu malou dívenku, co s hodovačkou v ruce zvoní na zvonek u cizího domu. A v tu chvíli bylo téma na světě!

Než se dostanu k jádru problému, měla bych říct, že jsem jako maličká, opravdu maličká, holčička taky hodovala. Měla jsem od dědy upletenou malou hbitou pomlázku s červenou pentličkou, v ruce košíček plný dobrot a na rtech připravenou krátkou básničku. Hodovala jsem mámu, babičky a pár rodinných známých, co bydleli poblíž. Sotva jsem však nastoupila do první třídy, měla jsem hodovačku místo v ruce na zadku. A čekala jsem a čekala, na „hody, hody“ nastavovala půlky a místo sbírání vajíček jsem je rozdávala.

Asi i proto dokážu pochopit, že malé holčičky na chvíli vyjdou ze své role a vykoledují si pro sebe čokoládového zajíčka. Co mi však rozum opravdu nebere, jsou školou povinné slečny, které se jaksi odmítají vzdát koledování a tak, místo aby samy čekaly na zvonek, obráží vesnici a „šupají“ starší dámy. 

Já chápu, že žijeme v době emancipace a že se ženy pouští po hlavě do všech mužských činností. Sama jsem se několikrát zmínila o ženské síle a důležitosti. Přesto si však myslím, že existují určité tradice a zvyklosti, kterých bychom se jako ženy měly držet. A pokud pominu věci jako péči o domácnost, výchovu dětí a vrátím se zpět k Velikonocům, nemají ženy a dívky s hodovačkou co dělat. 

Mladí kluci zvoní plni očekávání na zvonky a těší se, že překvapí své spolužačky ze školy. Místo nich otevírají však dveře maminky a babičky.

„A kde je Anička/Kačka/Tereza/Klára/Simona/Eliška/Týna?“ ptají se napříč republikou. 

„Hoduje s kamarádkou,“ zní odpověď. „Ale můžeš teda vyšupat alespoň mě!“ 

Smutné, ne?