Bářiny "Liškoviny". Dej a dostaneš

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Dej a dostaneš

Kdyby se mě někdo zeptal, co mi na dnešní době chybí ze všeho nejvíc, řekla bych, že lidskost. Pocit, že kdykoli požádáte někoho o pomoc, dostanete ji, vědomí, že pokud se ráno vzbudíte se špatnou náladou, někdo udělá všechno proto, abyste se už v poledne zase usmívali. Chybí mi zkrátka všechno, co se skrývá za slovy ochota, pomoc, souznění, empatie, lítost a snaha. 

Místo toho je to všechno jenom o nás. O tom, jak se máme my, co nám je a proč, co budeme dělat, kdy to budeme dělat, kdo půjde s námi, jestli je to pro nás atd. Všichni se soustředíme především na svoji vlastní osobu. Ne, to není nic divného, naopak je to naprosto přirozené. Pouze a jedině my jsme totiž nejdůležitější osobou svého života. 

Vadí mi docela jiná věc. A to fakt, že jsme se do sebe poslední dobou zahleděli tak moc, až jsme přestali vnímat okolí. Zůstali jsme zabednění v pohodlné schránce vlastní osoby a směle ignorujeme to, co by nemělo ještě před pár lety omluvu. 

Pomoc už nepřichází sama od sebe. O pomoc už si musíme říkat stejně, jako si staré babičky musí říkat o místo v přeplněné tramvaji. Protože ony si o něj opravdu říci musí. Málokdo nadzvedne pozadí hned, jak spatří starší dámu mezi dveřmi. Většinou se spíše stočí přítomné pohledy na druhou stranu a hrají společenskou hru: „Jéé já vás vůbec neviděl/a!“ Proč také, když bychom museli obětovat vyhřáté místečko. 

A tak jsme se naučili přehlížet problémy a prosby jiných a zároveň si neustále stěžovat na ty vlastní. Jenže jsme v tom všem zapomněli na to, že se neustále motáme v kruhu. Že pomoci se dočkáme jedině tehdy, nabídneme-li občas někomu tu svou. Že udělat někomu radost přináší pocit štěstí i nám samotným. 

Karma totiž opravdu funguje. A není ostuda jít jí trochu naproti.