Bářiny "Liškoviny". Vánoční Praha

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Vánoční Praha

Vánoce mají celou řadu zvyklostí, které dodnes všichni dodržujeme. A jednou takovou jsou všudypřítomné vánoční trhy, slavnostní rozsvícení stromku na náměstí, zahřívání se svařákem ze stánku a nekonečně dlouhé masy lidí, kam oko dohlédne. 

Letos jsem dala po dlouhé době opět šanci Praze. Tomu obřímu nazdobenému jehličnanu, který se vezl přes polovinu republiky, atmosféře nasvíceného orloje a mísící se vůni medoviny a trdelníku. Jenže jsem tak trochu zapomněla, že všechna tato lákadla budou mucholapkou taky pro všechny ostatní. Že všechnu tu krásnou a pohádkovou atmosféru spolknou davy lidí tlačících se v úzkých uličkách, fronty prakticky na všechno a nekončící blikání fotoaparátů nenasytných cizinců. 

Vánoční Praha na mě tak působila trochu jako proud oceánu. Proud, do kterého se jednou dostanete, a není úniku. Veškerý váš pohyb totiž určuje pouze a jedině on a vám nezbývá nic jiného, než se nechat unášet předem danou rychlostí a tiše pozorovat všechny další proudy kolem. 

Musím však říct, že jakmile se člověku podaří vyplout a dostat se trochu mimo všechen ten zmatek, uvědomí si, proč vlastně všichni do té Prahy neustále jezdíme. I přes tohle všechno. Žádné jiné město totiž nemá takové kouzlo. Takou atmosféru, která sjíždí po prastarých stavbách rovnou k nám a k našim ještě stále udiveným výrazům. 

Prahu můžete o Vánocích buď milovat, nebo nenávidět. Všichni ale víme, že mezi těmito dvěma emocemi je mnohdy až příliš tenká hranice. A tak ji neustále překračujeme, ale jako dlažební kostky a patníky. Chvíli se kocháme uměním mistra Hanuše, později si rveme vlasy, když se houpavou chůzí pokoušíme už hodinu a půl dojít z Václavského na Staroměstské náměstí.

Jenže právě to je jasným důkazem toho, že nám atmosféru našeho hlavního města závidí s nadsázkou celý svět. Nebo ji minimálně chce alespoň jednou za život začít. A především pak o Vánocích.