Bářiny "Liškoviny". Vánoční obžerství

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Vánoční obžerství

O Vánocích toho bylo napsáno už opravdu hodně. A já konkrétně jsem se tomuto tématu taky už párkrát nevyhnula. Proto jsem si s blížícím se víkendem neustále lámala hlavu nad tím, co to bude tentokrát. Zda zabrousit do zvyklostí, historie, současnosti. Jenže to všechno mi už rukou prošlo. A vynechat téma Vánoc zase nepřicházelo v úvahu. 

Proto jsem se rozhodla vzít to trochu odjinud – od jídla. Nebudeme si totiž nic nalhávat. Současné Vánoce stojí na čtyřech pilířích. Shonu, dárcích, rodině a jídle. A právě jídlo hraje obrovskou roli, ať už tradiční, či pohostinnou. 

Všechno začíná už v období adventu, kdy se rozehřívají pece, plech střídá jedno těsto za druhým a dům voní vanilkou a cukrem. Na adventních kalendářích se postupně otevírá jedno okénko za druhým, až zbývá to úplně poslední, znamenající začátek třídenního obžerství a příprav. 

Pokud vezmeme v úvahu touhu spařit zlaté prasátko a budeme až do slavnostní večeře držet půst (který drtivá většina z nás zdárně ignoruje a ženy ani nemají, díky věčnému ochutnávání během příprav, šanci), začínají opravdové hody dvacátého čtvrtého prosince v podvečer. A konkrétně u nás doma začíná tou dobou také obrovská legrace. Sotva se totiž začíná stůl prohýbat pod rybou, řízky, šunkovými rolkami a obří mísou bramborového salátu, má se podle tradice hospodyňka usadit ke stolu a až do posledního sousta nevstávat. A právě tento fakt se v naší rodině pravidelně porušuje. Buď někdo převrhne šampaňské, nebo mu padne kousek křenu na sváteční ubrus, nebo se prostě něco důležitého zapomene na kuchyňské lince. A tak se většinou všichni bavíme nešikovností toho druhého, starostí hospodyně a celkové komedii s jakou vždycky usedáme k prostřené tabuli. 

A můžeme pokračovat. Po vydatné večeři a rozbalování dárků přichází na řadu jednohubky, chlebíčky a klasické nekončící „ďobání“. Ostatně v tomto stylu postupně proplouváme i dalšími dvěma dny, kdy prostě musíme ochutnat bramborový salát zbytku příbuzenstva, spořádat dalších padesát jednohubek, řízečků a otestovat ty neznámé (ale bohužel i známé) druhy cukroví. Co kdyby to náhodou chutnalo jinak, že?

Řeknu vám naprosto přesně, co bude následovat. Pálení žáhy, pocit, že praskneme, nebo už nikdy nesplaskneme. A proto si hned na nový rok naordinujeme všechna ta pohybově založená předsevzetí a zdravý životný styl, který vydrží těm zdatnějším přesně do Velikonoc.