Bářiny "Liškoviny". Pochodeň

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Pochodeň

Dnes je to padesát let od smrti studenta Jana Palacha. Přesně v tento den kdysi podlehl zraněním, které si sám a zcela záměrně způsobil. Věděl, že to bude bolet, věděl, že bude trpět a zároveň také věděl, že to musí udělat. Že potřebuje svému národu otevřít oči, probrat ho z letargie a donutit ho začít něco dělat. 

Od té doby se událo mnoho. Národ skutečně oči otevřel a vzbouřil se proti všemu, s čím nesouhlasil. Vítal svobodu a užíval si volnost. Vážil si vědomí, že může rozhodovat o věcech státu a snažil se tuto možnost nepromrhat. 

Jenže za ta léta jsme si na to všechno nějak moc zvykli. Přestali jsme svobodu považovat za něco, čeho si je třeba vážit a začali ji chápat jako naprostou samozřejmost. Prostě můžeme. Můžeme říci tohle, napsat tamto a nic se nestane, nikdo nás za to nikam neodvede, nebude lynčovat. A nám to takhle stačí. Nechceme víc. Jsme spokojeni s tím, co máme. Jenže právě v takových chvílích přichází ke slovu všichni ti, kteří se tu naší „samozřejmost“ snaží zničit.

Nejspíš bychom potřebovali nějakého dalšího blázna, jakým byl Jan Palach. Nebo alespoň tak o něm někteří mluví. Blázna, který obětuje vlastní život pro lepší budoucnost víceméně cizích lidí. Ve skutečnosti nebyl Palach ani blázen, dokonce ani sebevrah a jak se konečně ukázalo, nebyl to ani psychicky narušený a ušlápnutý mladík. Byl to zkrátka jen obyčejný kluk, který se o přestávkách pral, vyváděl s kamarády všechny možné vylomeniny a miloval hodiny chemie a historie. Vyrostl však v době, která se mu příčila, mezi lidmi, kteří si v tichu domova stěžovali a čekali na zázrak. A právě Jan se rozhodl oním zázrakem být. 

Pro většinu z nás je taková oběť nepochopitelná. Vždyť co můžeme obětovat víc, než vlastní zdraví a život? A hlavně, kdo z nás takovou oběť dobrovolně přinese? Museli bychom býti blázni, fanatici, sebevrazi. Možná. Ale především bychom museli býti hrdiny. Hrdiny s vírou v národ. A Jan Palach v národ věřil, protože kdyby ne, věděl by, že zemře zbytečně.

Tak se snažme, ať tato „pochodeň“ nezhasne.