Z Kladna pochází poměrně dost hereckých hvězdiček dětského věku. Jednou z nich je žák 11. základní školy ve Vašatově ulici Ondřej Bystroň (13). Vidět jej můžete v televizním pořadu Wifina, v několika reklamách či filmech Rašín a Děti Nagana. Ondřejem zahajujeme naši tradiční seriálovou rubriku Osobnosti školních lavic.

Kdy začala tvá herecká kariéra?
Před sedmi lety mě maminka vzala na casting, uspěl jsem a točil jsem reklamu na polévku. Musel jsem ji několikrát po sobě sníst, bylo mi zle, ale od dalšího natáčení mě to neodradilo. Máma říkala, že když jsem dokázal dřív mluvit, než chodit, tak bych se hodil na herce (směje se).

Co následovalo?
Další reklamy. Na kakao, jogurt, telefon. Už jsem se nemusel přejídat (směje se). Pak jsem se dostal k filmu a seriálům.

Co z toho je pro tebe těžší natáčet?
Reklamy a díly seriálu se točí jeden dva dny. Filmy zaberou mnohem delší čas.

Jsi v sedmé třídě, tudíž na nutné rozhodování, kam po základní škole, máš ještě dost času. Přesto, máš představu, čím se budeš jednou živit?
Dlouho jsem si přál stát se hercem nebo režisérem. Teď vím, že abych si tím mohl pořádně vydělávat, se musím stát hodně úspěšným. V současné době přemýšlím o povolání učitele. A k tomu bych chtěl dál hrát ve filmech.

Máš vysněnou roli?
Rád bych si zahrál v hororu. Chci zažít na vlastní kůži ty hororové efekty (směje se).

Utekla už ti nějaká role, na kterou sis myslel?
Ve filmu Děti Nagana jsem si přál dostat hlavní roli. Ale nehodil jsem se jim typově. Zahrál jsem si vedlejší.

Zasáhlo ti herectví do soukromí?
Potěší mě, když mě lidé poznají a třeba mi popřejí hezký den, jsou milí. Štve mě, když mi někdo řekne čau celebrito.

Máš v soukromém životě i jinou zábavu než filmování?
Zahraju si stolní tenis, baví mě fotbal, plavání, hokejbal.

Podstatnou část dnů ti zabere škola. Kdyby sis mohl znovu zvolit, vybral by sis stejnou základku?
Chodil jsem i na jiné základní školy a tahle je nejlepší.

Jan Murárik