120 let SK Kladno. Jaroslav Topka vzpomíná na talentovanou generaci a největšího tahouna týmu

Na SK zažil postup do druhé ligy a generaci špičkových fotbalistů, ke kterým sám bezesporu patřil. Jméno Jaroslav Topka řadíme k historickým osobnostem klubu.

Čím je pro vás kladenský SK?
Klubem, kam mě od Rakovníka v roc 1980 přetáhl trenér Havlík. Bylo mi patnáct, do Kladna jsem přišel studovat a spal jsem na internátu v GDM. Tam nás bylo fotbalistů a hokejistů víc. Na pokoji jsem bydlel třeba s hokejistou Drahošem Kadlecem. Pak už jsem na Kladně zůstal. Jsem rád, že mě pan Havlík objevil (usmívá se).

Na které trenéry vzpomínáte nejraději?
Pro mě byli ti nej trenéři panové Havlík se Štěpánem.

V kolika letech jste se dokázal probojovat do áčka?
V šestnácti shodou okolností, když po nehodě zemřel Karel Zikmund. Trénoval jsem střídavě s dorostem a s áčkem. Dobře si vzpomínám na svůj první zápas za áčko. Hráli jsme s Příbramí a později známý trenér, tehdy hráč soupeře, Pepa Csaplár, ze mě na hřišti udělal osla (směje se). Byl jsem holt vyjukaný klučina. Pak mě Jirka Müller s Mírou Isteníkem naučili, jak na to.

To byli tehdy šéfové kladenské kabiny?
Tam byla fajn parta, nikdo nebyl víc nebo míň. Sešel jsem se v kabině s fotbalovými osobnostmi Isteníkem, Müllerem, Majerem, Korbelem, Hodkem, Patkou, Sorkem. Asi hlavní slovo měli Patka, Majer a Isteník. V té době v mužstvu vládla přirozená autorita. Nošení míčů, branek, to bylo u nás mladých automatické. Starší hráči se nám snažili pomoct, poradit. Dnes, když vidím na fotbale některé mladé, tak to je děs a běs…

Kdy jste s nimi šel poprvé na pivo?
Hned v těch šestnácti, ale cucal jsem tam dvojku bílého. Pivo jsem v té době nepil. Jako mlaďase mě mezi sebe vzali úplně v pohodě. Zápisné se událo o něco později. To už přišli do áčka další mlaďasové Zetek, Kofent, Skala a další.

Střídali jste hospody?
Co já si pamatuji, chodilo se do Jalty, občas do Sparty, do Bundeswehru, ke Kulatý bábě, samozřejmě na SK. Největší tahoun byl Míra Tichý. Toho bylo slyšet už z dálky, ten nezavřel pusu, furt vyprávěl. Říkalo se mu Pepin podle postavy z Postřižin.

V roce 1989 jste patřil do týmu, který vykopal druhou ligu. V sestavě jste tentokrát patřil k těm hráčsky starším vy. Kdo z vašich spoluhráčů byl podle vás největší talent?
Honza Suchopárek, ale ten toho s námi moc nenahrál. Brzy šel na vojnu. Zdeněk Hlásek byl talent. Stejně tak Honza Zetek, ten do čehokoli kopnul, tak dal gól… Byli jsme vesměs talentovaná generace. Brzy nás doplnili Brabec, Hejkal, Zýka, Liška, Pejša. Na mazáky se mezi námi nehrálo.

Jak jste si po revoluci užíval první profesionální smlouvu?
Já jenom chvíli. Za trenéra Zadiny na moje jméno bylo z různých důvodů uvaleno embargo. Nakonec jsem byl rád, že mě pustili do třetiligového Rakovníka. Paradox je, že jsem se tam měl líp než ve druhé lize na Kladně.

Chodíte v současné době na zápasy SK?
Nechodím, nestíhám. Výsledky sleduji a zprávy mám z první ruky, protože s námi v Lidicích kope Honza Procházka, který áčko trénuje. Kladno je ve fotbale specifické tím, že tu nejsou peníze, a když se objeví nějaký šikovný hráč, tak ho někdo koupí. Všechno je to, bohužel, jenom o penězích…

Jan Murárik

Před SK se včera Jarda potkal s Ladislavem Svobodou. S ním přineseme povídání ve čtvrtek