Tomáš Horna o cestě k nové profesi a současných metodách

Bývalý hráč a odchovanec hokejového Kladna je několik týdnů zpátky na zimáku. Už ne jako očekávaná hráčská opora pro novou sezonu, ale nově v roli kondičního trenéra. Tomáše Hornu jsme zastihli s hráči v lese na Lapáku při zdolávání krátkých běžeckých tratí. 

Jak jste se dostal k profesi kondičního trenéra?
Víceméně náhodou. Když jsem skončil s hráčskou kariérou, oslovil mě fotbalový trenér Jaroslav Hřebík a tuhle práci mi nabídl ve Spartě. Zkusil jsem to, rozkoukal se a zůstal jsem ve Spartě několik sezon. Po Spartě jsem pracoval pro fotbalisty Českých Budějovic a letos jsem dostal nabídku vrátit se na téhle pozici k hokeji do Kladna. Rád jsem ji přijal. Hokej mi je přeci jen nejbližší.

Liší se zásadně příprava vrcholových fotbalistů od přípravy extraligových hokejistů?
Je to hodně podobné. Samozřejmě fotbalista nemůže být tolik osvalený, jako hokejista. V tom je viditelný rozdíl (směje se). U hokejistů se zaměřujeme na to, aby v sezoně vydrželi hrát v maximální intenzitě všechna střídání.

Když jste je v prvních dnech poznával, co jim z kondice hlavně scházelo?
Hráči absolvovali vstupní testy a ty ukázaly, že na tom s fyzičkou byli už na začátku letní přípravy slušně. Ukázalo se, že je potřeba zapracovat na vytrvalosti, aby na ledě při střídání vydrželi čtyřicet vteřin až minutu, a ne jen dvacet vteřin.

Za vaší hráčské éry vám trenéři přípravu zpestřovali jízdou na kole, tenisem, fotbálkem. To už je zastaralé?
Bohužel, doba je jiná (usmívá se). Tyhle sporty se dnes nahrazují jiným tréninkem. Za nás bylo daleko míň tréninkových pomůcek, neměli jsme speciální trenéry na sílu, vytrvalost. Moc se v současné obě ani neběhá. My jsme například běželi od zimáku na Záplavy, pak na Lapák a tam jsme běhali Zvoneček, což byl tříkilometrový okruh a ten jsme absolvovali šestkrát. Klidně bych některé věci z naší doby v době moderních metod ponechal… Myslím si, že kluky by takové tréninky víc bavily.

Jan Murárik