Desátého června 1942 unikl v Lidicích popravě jeden muž. Ke zmizení mu údajně pomohl německý důstojník!

Událost je zahalena předivem tajemství a všichni přímí aktéři jsou již mrtví. Tiskové medium Naše Praha získalo svědectví místostarosty Prahy 4 Josefa Svobody, kterého o celém málo známém případu informovala jeho maminka.
„Detaily či důkazy, jak došlo k úniku jedné rodiny z obležených Lidic v roce 1942, dnes těžko dohledáme. Hlavní roli však sehrála Marie Maříková, která byla spolužačkou mé matky na Akademickém gymnáziu v Praze a svěřila se jí,“ začíná vyprávění Josef Svoboda. 
Marie byla podle Josefa Svobody v červnu 1942 u svých rodičů v Buštěhradě. V kritickou dobu, když se dozvěděla o obléhání obce Lidice, se vypravila s malým synem Honzíkem v kočárku za manželem do jeho rodné obce Lidice. Při příchodu ke kordonu wehrmachtu a policie došlo k jejímu setkání s německým důstojníkem. Sdělila mu, kdo je, že jde do Lidic za manželem, a prokázala se dokladem s trvalým bydlištěm v Praze. „Důstojník ji pak nasměroval na Kladno, aby zachránila život sobě i synovi. Pak umožnil únik jejího manžela z obce Lidice. Po útěku se manželé Maříkovi ukrývali na oddělených místech a nevěděli o sobě. Po několika dnech se setkali, ale nadále se ukrývali i s Honzíkem, než pominulo lidické běsnění. Jak vyvedl onen důstojník jejího manžela z obklíčené obce Lidice, to ovšem zůstává záhadou,“ říká.
Případ by mohl být jen jednou z báchorek. kdyby jej souhra okolností do příběhu nevtáhla osobně: „Moje setkání s Josefem Prinzensteinem, jak se tento německý důstojník jmenoval, se uskutečnilo v kanceláři tehdejšího provinciála P. Jaroslava Dominika Duky v roce 1990. Když oba vyšli ven a loučili se, provinciál jej oslovoval „Herr General“. Provinciál mi sdělil jeho jméno a dodal, že jde o člověka, který se wehrmachtem účastnil vyhlazení Lidic. Po válce se stal finančníkem a získal majetek. Jelikož neměl děti, chtěl ho odkázat jako dodatečnou omluvu za jeho osobní podíl na vyhlazení Lidic jemu blízkému řádu – dominikánům v Čechách. A připojil překvapivou prosbu na provinciála – podle svých slov ´se pokusil zachránit jednu mladou rodinu´, již si nepamatoval její jméno, ale zajímalo ho, zda přežila válku. A provinciálovi sdělil obdobný příběh, který jsem znal z vyprávění mé matky. V ten moment jsem reagoval, že je doslova řízením Božím, že jsme se my tři takto neplánovaně setkali, a zmínil jsem se o osudu Maříkových. Provinciál mne požádal o kontakt na Marii Maříkovou. Následující den jsem sekretářce sdělil telefonní číslo na Marii. Podle všeho Josef Prinzenstein kontakt obdržel, neboť moje setra si vybavuje, jak se naše matka později zmínila, že Marie se s Josef Prinzensteinem telefonicky spojila, či dokonce se setkali při jeho další cestě do Prahy.“

Zdroj: Naše Praha
Foto: VK