Nechat se tetovat je styl života. Jakmile si na tělo necháte vytetovat první motiv, musí prý časem následovat další a další. Nedá se s tím přestat. Odchovanec kladenského hokeje, obyvatel Hřebče a český reprezentant Jiří Sekáč (29) bude od příští sezony hrát ve švýcarském Lausanne. Odchází tam se zajímavě potetovanou kůží. První obrázek se na ní objevil až letos...
Proč jste s tetováním začal až tento rok?
Nad tetováním jsem přemýšlel třeba už v době, kdy jsem hrál za pražský Lev a poté za Spartu. Ale nikdy jsem se nedostal k tomu, abych k nějakému tatérovi zašel. Až letos v Moskvě. Byl jsem zraněný, Měl jsem spoust času a rodinu v Čechách. Jednou jsem šel na oběd kolem tetovacího salónu a něco mne táhlo dovnitř. Tak se zrodilo mé první tetování – jméno a datum narození dcery. Pak to šlo samo (usmívá se).
Mezi kariérou v ruské KHL a Spartou jste hrál také v NHL. Tam se realizace tetáže nenabízela?
V Americe mě to vůbec nelákalo,
Co v Moskvě vzniklo dál za motivy na vaší kůži?
Zalíbilo se mi být potetován, tak jsem si s tatérkou pohovořil, a jelikož se mi líbily motivy v japonském stylu, které dělala nejraději, zvolil jsem nejprve draka přes levou hruď a celou ruku a poté přes pravou ruku Fénixe s horami a japonskými věžičkami. Na zádech jsem minulý týden nechal dokončit lebku od tatéra ze Slaného. Na toho jsem po návratu domů dostal doporučení a nelituji!
Mají motivy pro vás osobně hlubší význam?
Nevystihují mě, ani jsem do nich nevložil svůj osud. Prostě se mi líbí. Japonské motivy nejsou v Čechách tak často k vidění.
Zaznamenal jste na své tetování negativní kritiku?
Nikdo kolem mne nic takového neřekl.
Zvolil jste jednobarevnou klasiku. Proč jste nezkusil barvu?
Dal jsem přednost klasice s tím, že barva se do toho dá kdykoli dodělat.
Přemýšlel jste nad tím, že vám do motivů mohou říznout lékaři nebo přijdete úrazem k jizvě a tetování se poškodí?
Novou jizvu a pár stehů už v jednom mám a nijak to neprožívám (směje se).
Bolely vás vpichy?
Ruce byly komplet v pohodě. Ale ta záda bolela moc. Cítil jsem skoro každý vpich, což mě dost překvapilo.
Který motiv trval nejdéle?
Kvůli Fénixovi jsem musel najednou vydržet třináct hodin v kuse... S druhou rukou jsem chodil po částech.
Byl jste v Moskvě spokojený s cenou?
Šel jsem na to s vědomím, že tam to levné nebude.
Která část těla přijde na řadu příště?
Žádná (směje se). Dodělá se lebka a končím. Mně to stačí. Možná někdy dodělám druhou polovinu hrudníku. Samozřejmě přidám jméno a datum druhého potomka, kterého čekáme.
Jan Murárik
