Když si projdete hokejovou sestavu posledních juniorských mistrů z Kladna roku 2006, uvidíte jeho jméno v první obranné dvojici. Dnes se Jakub Sedláček (28) živí jako osoba samostatně výdělečně činná. A hokej? Hájí barvy Řisut a na Kladno nechodí.

Vraťme se o deset roků zpět. Hraje se finále s Třincem. Na co si okamžitě vzpomenete?
Na velkou euforii, obrovský zážitek. Ani nevím, jak bych to popsal. Vzpomínám si, že jsme nebyli nervózní ani tak z Třince, to jsme měli mnohem silnější mužstvo než oni, ale z toho, že finále nezvládneme třeba kvůli tlaku, jaký jsme cítili. Čekalo se totiž od nás, že finále samozřejmě vyhrajeme. S přibývajícími góly v třinecké brance to z nás opadávalo. Pak jsme v šatně slavili a kouřili doutníky. Myslím, že jsem je zařizoval já, nebo že by to bylo v dorostu, když jsme taky vyhráli titul? Už nevím (směje se). 

Kouříte je stále?
Nekouřím. Možná jen když chytím na rybách pořádný kus…

Co se s vaší kariérou dělo poté?
Ještě sezonu jsem hrál v juniorech a pak se nedělo nic. Tedy nic v tom smyslu, že se o nás Kladno dál nezajímalo. Klub mi nedal kontakty, nedoporučil mě. Neměl jsem agenta, žádný jiný klub se neozval. Sám jsem si něco hledal aspoň v první lize, ale to se nepovedlo. 

Jak si to s odstupem času vysvětlujete?
Taky to mohlo být mým stylem hry. Tehdy se kladl důraz na šikovnost a já to spíš boural, byl jsem často na trestné lavici (usmívá se). Dneska by mě s tím stylem hry možná chtěli i v Kladně. Ale z Řisut, kde jsem osmým rokem, je takřka nemožné prosadit se zpátky.

Myslíte, že byste na současnou první ligu měl?
Jsem přesvědčený o tom, že spousta kluků z té party, kteří se do profesionálního hokeje tenkrát neprosadili, by se o místo v současném kádru Kladna ucházet mohla. Přeci jen jsme extraligu vyhráli, a kdybychom nepřestali trénovat každý den tak, jako jsme trénovali, mohli bychom tu první ligu teď s přehledem hrát (směje se). Ještě bychom nebyli staří. V některých z nás Kladno nevidělo budoucnost. Jde o to, aby vás klub podržel, nechal se vyhrát a nasbírat zkušenosti. 

Čím se živíte?
Pracuji jako projektant, osoba samostatně výdělečně činná. A dodělávám si vysokou školu. Nestěžuji si, práce mě baví. Ani mi není líto, že nedělám profesionálně hokej. Hokejová kariéra bývá poměrně krátká. Ovšem v těch osmnácti jsem si mysle, že se hokejem budu živit. Ale brzy jsem se na to začal dívat reálně.

Sledujete kladenský hokej?
Já sleduju hokej velmi málo a kladenský už vůbec ne. Nechodím na něj.

Jan Murárik