V té zlaté partě juniorům patřil k těm, na které hokejový osud zanevřel. Zato v civilním životě prý neví, kam dřív skočit. Mistrovský titul s Kladnem v roce 2006 získal útočník Tomáš Hudíček (28).
Vybavují se vám na tu úspěšnou sezonu konkrétní vzpomínky?
Zaskočil jste mě. Říkáte sezona 2006? To byl dorostenecký, nebo juniorský titul?
Juniorský…
Aha, tak dva roky předtím jsme vyhráli i ten dorostenecký… V té juniorské sezoně si pamatuju, jak jsme chodili buď od nás z domova k Michalovi Kazatelovi do Hřebče nebo od nich k nám tím lesem mezi Kladnem a Čamrdou a zpívali jsme si. To byl náš rituál. Jednou jsme to udělali a vyhráli jsme zápas, tak jsme se toho drželi a vyhráli jsme titul (směje se). Bylo to moje nejšťastnější hokejové období. Měli jsme ohromný zážitek i z toho, kolik lidí na nás chodilo.
S kým jste hrál v lajně?
To se měnilo. Mám pocit, že jeden čas s Michaelem Frolíkem a nejvíc s Michalem Kazatelem. S tím jsem stále v kontaktu, prakticky s jediným z toho týmu.
Co jste si v tom šťastném období myslel o další hokejové kariéře?
Že se hokejem budu živit, dokud to půjde. Vydrželo mi to, dokud jsem nezjistil, že už to v mém případě nemá smysl. To bylo zhruba před pěti roky, kdy se nám s manželkou narodil syn, teď čekáme druhé dítě. V té době jsem se pohyboval na hranici první ligy a cítil jsem, že to nemá smysl. Po tom titulu jsem se dostal do mládežnické reprezentace, tak to vypadalo slibně. Ale realita v dospělém hokeji byla jiná. Sezonu jsem odehrál v Berouně, pak několik sezon v Benátkách nad Jizerou, odkud jsem šel na hostování do České Lípy. Měl jsem náznaky šance probojovat se do libereckého áčka, ale to kvůli zranění padlo. S hokejem jsem definitivně skončil po dvou letech v Řisutech.
Čím se živíte?
Žiju v Praze a momentálně pracuju pro firmu, která se zabývá designem a pořádáním konferencí.
Sledujete kladenské áčko?
Sleduji, dívám se na jejich stránky. Všiml jsem si, že tam pořád hrají moji spoluhráči z juniorky David Růžička, Honza Rudovský a Lukáš Cikánek.
Jan Murárik
