V devatenácti si pohrával s myšlenkou, že by se hokejem mohl jednou živit. V devětadvaceti pracuje jako číšník a podle svých slov je spokojený. Před deseti roky slavil hokejový titul junior Václav Kříž (29).
Co se vám vybaví, když vám připomenu finále play off 2006?
Popravdě si už na ten zápas konkrétně moc nepamatuju. Splývají mi poslední rok v dorostu a sezony v juniorce. Ona tahle sezona byla celá skvělá. Nezapomenu ale na oslavy (směje se). Seděli jsme v kabině ve štádlech a trenéři nám rozdali doutníky, a že za námi přišli kluci z Třince.
S kým jste nejčastěji hrával v obraně?
S Davidem Růžičkou, a když se to prohazovalo, tak i s Markem Trončinským. S Michaelem Frolíkem, který v tom týmu také hrál, jsem se na ledě potkával snad od pěti let.
Čím to podle vás bylo, že jste byli tak výborní hokejisté?
Nebudu mluvit za sebe, ale ti nejlepší z nás to měli nějak vrozené.
Jak se snášeli mladí se starými?
Mazáctví se u nás v kabině nedrželo. Šikana nebyla. Byli jsme parta i mimo stadion.
Co jste si v těch devatenácti myslel, že bude dál s vaší kariérou?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem nemyslel na to, že bych se hokejem mohl živit. Ovšem nějak se to nakonec nepovedlo. Já se v tom věku neměl s kým bavit o možnostech, neměl jsem agenta. Odehrál jsem v juniorce ještě sezonu. Po ní z áčka nepřišla nabídka a nic se kolem mě nedělo. Tak jsem se rozhodl, že se budu živit jako číšník. Čtvrt roku na to mi volal trenér Blažek, jestli bych to nezkusil v Prostějově. To se mi nechtělo a dneska si říkám, že jsem to měl aspoň zkusit… Pak už jsem se nikdy do profesionálního hokeje nepodíval. Nyní hraju za Rakovník.
A stále se živíte jako číšník?
Ano, dělám v Shocku, a doma mám skvělou rodinu.
Chodíte na Rytíře?
Několikrát jsem se na ně byl podívat, ale spíše nemám čas na jejich zápasy chodit. Oni spíše chodí za mnou (směje se).
Jan Murárik
Zachycené vzpomínky. Václav Kříž je vlevo dole a první zleva
