Letos postoupil s Hostouní do divize, před deseti roky slavil s kladenským SK postup do první ligy. Jaromír Šilhan (33) patřil v té době k nadějím Kladna.
Když se po deseti letech řekne Kladno a postup do první ligy, co se vám vybaví?
Krásné časy a nejhezčí zážitek v mé fotbalové kariéře. Do Kladna jsem se dostal v sedmnácti, kdy jsem hrál za ligový dorost, pak jsem z Kladna odešel a vrátil jsem se poté, co si mě trenér Hašek vytáhl z Buštěhradu zpátky do SK, do béčka. Odtud jsem se dostával postupně do áčka.
Jak jste v áčku prožíval postupové jaro?
Vytáhl mě v zimě do něj sportovní manažer Tomáš Čuřín a prožíval jsem ho jako vyjukaný náhradník. Nějaké minutky jsem na hřišti posbíral. Vzpomínám si na zápas na Xaverově, kde jsem jako útočník po standardce soupeře vykopával balon z brány (směje se). Jinak si na nic významnějšího, co se mě jako hráče týká, nepamatuju.
Jaké jste měli z vašeho pohledu mužstvo?
Byl to výborný mančaft kolem Tomáše Marka.
Vzpomínáte na tu dobu, když se potkáte s některými spoluhráči?
Ani moc ne. S kým si třeba o tom občas popovídám, je Lukáš Hajník, který do áčka přišel v létě po postupu.
Jaké to bylo léto?
Já už u toho nebyl. Odešel jsem na různá hostování a vrátil se, až když áčko v první lize trénovali Šilhavý s Kotalem.
Jak vám chutnala liga v dresu Kladna?
Dneska vím, že to byl vrchol mé kariéry. Liga chutnala náramně. Premiéru jsem měl doma proti žižkovské Viktorce. Pamatuju si, že jsem nastartoval akci, která vedla ke gólu, a ve druhém poločase jsem dostal strašné křeče. Takové jsem do té doby nikdy nezažil. Holt jsem nebyl na tu ligovou rychlost zvyklý (směje se).
Co jste pro zvládnutí první ligy musel dělat?
Víc trénovat, ale protože jsem svéhlavý, tak jsem, bohužel, nic navíc tomu nedával. Dneska mě to mrzí. Mohl jsem u vrcholového fotbalu třeba zůstat déle než necelé čtyři roky.
Muselo Kladno po čtyřech sezonách spadnout zpátky do druhé ligy?
Nemuselo spadnout, ale v tom hrálo roli více věcí okolo. Parta špatná nebyla.
Proč vás fotbalový osud odvál z SK?
K odchodu mě donutila ekonomická situace. Po sestupu se nevědělo, co bude nebo nebude a já v té době dostal slušnou nabídku ze Sokolova. Od té doby mi z Kladna nikdo další angažmá nenabídnul. V Hostouni, kde je část mé rodiny, jsem už nějaký rok a jsem tam spokojený. Zaměřil jsem se na svoji rodinu, vybudování zázemí. Mám stálou práci a klid.
Co vy a divize a co divize a Hostouň?
Nebojím se, že v divizi Hostouň propadne. Jen si budeme muset zvyknout na trochu větší rychlost i tvrdost hry. A co se mě týče? Vše se bude odvíjet od letní přípravy. Mám nějaké zdravotní problémy a už to z mé strany není, co to bývalo. V přípravě řeknu, jestli na divizi mám, nebo nemám. Nechci nic lámat přes koleno.
Jan Murárik