Patří ke známým kladenským dvojicím, které můžete potkat na různých, nejen kladenských, sportovištích. Pojí je přátelství, rodinné pouto či partnerský svazek. Bratři Lukáš (30) a Marek (24) Maršounové, to je tenisový pojem spojený s kladenským Slovanem.
Kolikrát jste se sešli v jednom týmu?
Marek: Třikrát, možná čtyřikrát debla, nevím přesně (usmívá se).
Lukáš: V podstatě pouze za Slovan druhou ligu a naposled před dvěma roky.
Jak vaše deblová vystoupení končila?
Lukáš: Většinou vítězně.
Marek: Vzpomínám si, že nám jednou vyšel parádně debl v Plzni, kde jsme získali důležité body.
Hráli jste někdy na turnaji v singlu proti sobě?
Marek: Jednou jsme se potkali ve druhém kole a dostal jsem od bráchy hodně…
Lukáš: Tak hrozné to zase nebylo (směje se).
Proč spolu nepokračujete jako deblová dvojice?
Lukáš: Brácha skončil se závodním tenisem poměrně brzy. Začal studovat a věnuje se trenéřině. Já jsem jezdil po mezinárodních turnajích, takže jsme se ani na kurtu potkat nemohli.
Marek: Tím jsme se od sebe výkonnostně trhli. Na vrcholového debla už výkonnostně nemáme. To nejde se jednou za čas sejít a jít si zahrát. Tohle můžeme dělat, a možná i budeme vyhrávat, na rekreační úrovni. Společně spolupracujeme v tenise spíše v naší tenisové akademii.
V jakém jiném sportu byste spolu aspoň trochu vynikli?
Lukáš: Možná v atletice, já ještě chytával ve fotbale.
Marek: Já v dětství hrál hokej za Kladno, tak možná v tom.
Lukáš: Ne, ne, v tom ne. Já nikdy hokej nehrál (směje se).
Čeho si jeden na druhém jako na sportovci nejvíc vážíte?
Marek: Jeho cílevědomosti.
Lukáš: Že se pořád u sportu drží, a že ho má rád.
Jaký je váš nejbližší sportovní cíl?
Marek: Dostat některého ze svých svěřenců na Pardubickou juniorku.
Lukáš: Chci pokračovat v závodním tenise. A jako trenér bych rád někomu pomohl k tenisovému úspěchu.
Jan Murárik
