Pro některé je koníček jejich práce, jiní si vedle ní ještě koníčka pěstují. Lukáš Cikánek (28), gólman kladenských Rytířů, tráví volný čas často v tiché společnosti rybářských prutů.
Co pro vás rybaření znamená?
Odpočinek od všedních dní a starostí. Bydlíme s rodinou poblíž pískovny, takže sedám někdy i v zimě na kolo a jezdím se odreagovat.
Které ryby jíte nejraději?
Moc je nejím, když už, tak dravce, štiku, candáta, sumce. Ale ty zase tak často nechytím, takže ryby vlastně ani moc nejím.
Kam, kromě pískovny, jezdíte na ryby nejraději?
Kousek od nás je taky Labe a tam vyhledávám nejraději jeho staré rameno. Vím, kde berou (usmívá se).
Kdy jste si poprvé pořídil rybářský lístek?
Zrovna nedávno jsem do něj koukal a zjistil jsem, že od roku 1995, takže v sedmi letech. K rybaření, stejně jako k hokeji, mě přivedl můj táta. A hned ten rok jsem chytil úhoře devadesát osm centimetrů dlouhého. Táta mi s ním musel pomoct. Snědli jsme ho a kůži z něj mám schovanou.
To je váš největší úlovek?
Za něj osobně považuju kapra, který měřil devadesát pět centimetrů.
Kde jste byl za rybami nejdál?
Jezdím za nimi nejraději po Čechách. Třeba na přehradu Rozkoš u Náchoda.
Máte rybářský sen?
Chytit v Čechách pořádného sumce. Větší ryba u nás totiž nežije.
Jan Murárik
Lukáš se svým úlovkem
Počasí Kladno
