Když se řekne kladenské judo, mělo by se automaticky vyslovit i jméno Václav Novák (78). Bývalý úspěšný sportovec a silná trenérská osobnost tohoto sportu založil v roce 1962 na Kladně klub, který dodnes vychovává medailisty i životní osobnosti. Sečteno a podrženo, Václav Novák je jedním z mála českých judistů, kteří za toto všechno drží dnes v rukách šestý dan!
Loni jste slavil šedesát roků existence vašeho klubu. Proč se judu stále věnujete?
Sám nevím (usmívá se). Judo mám osudově předurčené. Je součástí mého života. A samozřejmě, kdyby mě judo nebavilo, tak ho nedělám. Jenom mi je líto, že mi zdravotní stav nedovolí dělat ho na takové úrovni, na jaké bych si představoval. Přesto o konci ani neuvažuji. Pořád mám těm mladým co předat. Nejen po sportovní stránce, ale také po lidské, něco jim dát do života. Když mi naslouchají, těší mě to stejně, jako když přivezou medaili.
Neříkáte si občas, že klub a tréninky někomu předáte a budete jen dohlížet, jak to dělají?
Vůbec ne! Mě budou muset z tělocvičny odvézt nohama napřed (směje se).
Nepovažujete v dnešní době tak trochu za zázrak, že děti v současné době na judo chodí?
Kupodivu děti mají tenhle sport rády. Vyhledávají ho, protože jim hodně dává i do dalších sportů.
Máte dostatek trenérů?
Mohlo by jich být víc, ale jde to. Vracejí se mi na tuhle pozici mí bývalí svěřenci. Například nedávno bratři Stránští, synové Leoše Stránského, našeho známého filmového kaskadéra. Měl jsem je kdysi oba na sportovním gymnáziu a jsem rád, že projevili zájem věnovat se dětem. Jsou opravdu šikovní a baví je to.
Na jaře jste od svazu juda obdržel červenobílý pás neboli šestý dan. V republice je vás na téhle úrovni šest. Co pro vás tenhle pás znamená?
Moc si toho vážím. Je to ocenění mé sportovní i funkcionářské činnosti. Děkuji své rodině, díky které jsem se k němu dopracoval.
Jan Murárik
- Koučka Kateřina Vejvodová o mentálním nastavení mladých sportovců< Předchozí
- Ředitel Dufek se loučí. Jeden ze snů se mu nesplnilDalší >
Počasí Kladno
