Zdeněk Kuchyňka: Skanzenem Mayrau se chlubíme

Kladno jako takové začal více poznávat na počátku devadesátých let, kdy se přes novinařinu dostal k historii. Několik roků působí jako ředitel Sládečkova vlastivědného muzea. Tváří týdne je Zdeněk Kuchyňka (61).

Výtvarníka Přemysla Povondru zajímá, jestli se těšíte na čtení zhruba sto padesáti jmen dětí při Kladenské veverce?
Těším se. Beru to jako poctu, že má někdo zájem, abych já, jako obyčejný člověk, uváděl soutěž, která má mezinárodní renomé. A číst tolik jmen se dá zvládnout. Než ti vyzvaní přijdou a než se jim vše předá, je tam vždycky pauza (směje se). Vím, do čeho jdu, četl jsem je už loni…

Pojďme od Veverky do vašeho prostředí. Jak si vede Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně?
Vede si tak, jak si vede celý kulturní život v Kladně. To znamená, že o naše aktivity mají zájem především senioři a pak nabízíme řadu programů pro školy. Chybí, a to není jen záležitost kladenského muzea, střední generace. Odlišná situace je v našem Hornickém skanzenu Mayrau. Má, ostatně jako většina skanzenů, mnohem vyšší návštěvnost než klasická muzea. Snažíme se z tohoto pravidla vymanit, ale zároveň je třeba si uvědomit, že Kladno není turistickou destinací, kam v sezoně přijíždějí tisíce lidí.

A jste spokojený, nebo nespokojený ředitel?
Jsem spokojený, jak už jsem naznačil, hlavně s Mayrovkou. Jde o skvěle zachovalý skanzen, který návštěvníkům ukazuje život horníka od prvních kroků v práci včetně jeho vybavení. To je to, čím se můžeme chlubit. Studenti ČVUT nedávno vypracovali náměty, co by se na Mayrovce dalo udělat. V návrhu je menší muzejní areál a zbytek budov by mohl být využit k jiným účelům.

Znamená to tedy, že Mayrovka bude žít dál?
Má budoucnost a bude žít dál. Děláme všechno pro to, aby přežila. Teď nás čekají opravy střech nad kovárnou a mechanickými dílnami. Když máte opravenou střechu, je to základ k úspěchu.

Na Mayrovku si, na rozdíl od budovy muzea ve městě, najdou cestu všechny generace. Nemrzí vás, že je Sládečkovo muzeum v Kladně na obtížně dostupném místě?
My jsme hlavně rádi, že budovu máme, ale ta dostupnost nás samozřejmě mrzí. Od dubna roku 2008, kdy jsme tuto budovu otevřeli, řešíme s městem, jestli by bylo možné v blízkosti muzea zřídit autobusovou zastávku nebo aspoň přechod pro chodce. Autobusová zastávka zřídit nejde údajně pro to, že by se v našem okolí pokácením jednoho stromu zhoršilo životní prostředí. A přechod tu není z důvodu příliš široké silnice. Přechod by musel být dělený, nebo by se musely kolem něj zřídit semafory. Je to komplikované. Ale v územním plánu se zastávkou město počítá. Jen nevím, do jaké míry se plán bude realizovat a v jakém časovém horizontu.

Mnohem bližší časový horizont jsou chystané výstavy v muzeu. Co bude letos podle vás největším tahákem?
Stěžejní výstavou by mohl být v závěru roku Retrogaming. Přehlídka vývoje počítačů s možností zahrát si staré počítačové hry.

Vy jste historik. Jak se očima historika Kladno vyvíjí?
Nepocházím z Kladna a s městem jsem se více seznámil až na počátku devadesátých let, kdy jsem tady začal pracovat. V něčem vývoj historie města vnímám pozitivně. Zlepšilo se tu životní prostředí. Mnozí jistě pamatují doby, kdy se v Kladně nedal najít bílý sníh… Kladno pozvedl aquapark. Co je negativní, to jsou nevalné výkony kladenských hokejistů. Pokud se v minulosti mluvilo o Kladnu v dobrém, tak hlavně díky hokejistům. Hokejové Kladno, to byl pojem. Nám, muzeu, v Kladně loni vyrostl velký konkurent, obchodní centrum Central. Pro mě je zklamání, když vidím, kolik rodin s dětmi v něm tráví víkendy. Ale to není jenom Central, rodiny potkáte korzovat i v Oáze a samozřejmě pořád ještě ve Zličíně. To je taky proměna způsobu života obyvatel Kladna za poslední čtvrtstoletí. Člověku nezbývá než se s tím nějak vnitřně smířit.

Se svým životem se možná smiřuje příští Tvář týdne, kladenská bezdomovkyně Eva, žijící roky v odstaveném nákladním vagónu. Jakou otázku ji mohu od vás tlumočit?
Chtěla byste změnit současný způsob vašeho života?

Jan Murárik