Jan Vavřinec: V pět ráno jsem jezdil do Špindlu

Je to tři roky zpátky, co jezdil závodně na lyžích. V současné době závodí na kole a do svých dvaceti let jako správný kluk z Kladna hrál hokej. Tváří týdne je Jan Vavřinec (32).

Jak to, že se kluk z takřka rovinatého města dostane k závodnímu lyžování?
Lyžování mě bavilo od malička. Před pětadvaceti lety bylo ale pro průměrnou kladenskou rodinu jen těžko dostupné. Rodiče mě dali na hokej. Na lyžích jsem začal závodit až ve svých 21 letech. Nejvíc se mi zamlouval sjezd. Můj životní úspěch (směje se) bylo 10. místo v českém žebříčku FIS. Moc lidí u nás sjezd nejezdí, takže to nic extra nebylo.

Zní to zajímavě. Dostat se z roviny na kopce a svým způsobem uspět…
Váže se k tomu spousta historek. Jak jsem v 5 hodin ráno jezdíval na otočku do Špindlu, za hodinu a půl odtrénoval a pospíchal na osmou hodinu do práce. Jak jsme s kamarádem lyžařem uprostřed února přespávali na parkovišti pod sjezdovkou, protože hotely měly plno. Jak jsme servisovali lyže v koupelně na hotelu...

Proč v závodním lyžování nepokračujete?
Lidé kolem mě v lyžování končili – a já s nimi. Navíc už jsem se od určité fáze výkonnostně nikam neposouval. Chyběly peníze, čas a nakonec i motivace.

A tak jste přešel k závodění na kolech?
Na kolech jsem jezdil v létě paralelně s lyžováním. Věnoval jsem se klasickému cross-country po okolí. Postupně mě čím dál víc bavilo jezdit po stezkách z kopce dolů. Je to pro mě příjemnější než lyžování. Loni jsem začal závodit v enduru a tento víkend mě čeká první sjezdový závod.

Liší se nějak atmosféra na lyžařských a bikerských závodech?
V porovnání s lyžováním vládne mezi bikery daleko lepší atmosféra. Kluci se vzájemně hecují, fandí si, jeden druhému radí.

Je na tom zbytek bikerského světa v Kladně dobře?
(zamyslí se) Je to mladý sport. A je na vzestupu. Na Kladensku spontánně vznikají bikerské partičky, staví si svoje tratě, pořádají vlastní akce, společně jezdí na jiné. Najdou se mezi nimi závodníci, kteří zajedou slušné výsledky. Jiní, třeba jako já, se teprve rozkoukávají.

Minulá Tvář týden, Tomáš Pužman, se vás ptá, kterého závodu na světě byste se chtěl aktivně zúčastnit?
Ještě donedávna mě lákal závod Megavalanche. Je to jeden z nejdelších sjezdů s hromadným startem. Jízda dolů trvá téměř hodinu. Pro představu, při běžných závodech trať absolvujete v čase kolem tří až čtyř minut. Od té doby jsem to celé trochu přehodnotil. Nejsem si jistý, jestli tak dlouhý sjezd nepřinese víc utrpení než radosti.

Uvažujete, že se v budoucnu budete věnovat na závodní úrovni nějakému dalšímu sportu?
(směje se) To už bych své partnerce asi nemohl udělat.

S kým se známých hokejistů jste v mládežnických týmech hrával?
Hrál jsem za pézetku a z těch později slavných hráčů například s Víťou Bílkem, Milošem Hořavou a do hokejové třídy se mnou chodil Tomáš Plekanec.

Nelitujete, že už hokej nehrajete, že se jím neživíte?
Na to, abych se hokejem živil, jsem nikdy neměl. A nahrál jsem se ho až dost! Tréninky pětkrát týdně před vyučováním, o víkendu zápasy. Dodnes si rád zahraju, ale jen tak – pro radost.

Co vás živí?
Ještě nedávno jsem dělal konstruktéra modelů pro Lego, nyní pracuji pro jednu konstrukční kancelář ve Žďáru nad Sázavou, která s Legem spolupracuje.

Komu pošlete otázku do Tváře týdne?
Můj dotaz je pro Zdeňka Pelce, podnikatele roku a výrobce vinylových desek. Kolik hodin denně trávíte prací a najdete si čas na koníčky? Pokud ano, na jaké?

Jan Murárik