Českým podnikatelem roku 2015 se stal Zdeněk Pelc (65). Kladeňák, který přes třicet roků vede loděnickou fabriku GZ Media. Pamětníci vědí, že se v ní za dob Československa vyráběla cédéčka. V současnosti Loděnice obsadily i díky Zdeňku Pelcovi značnou část hudebního světa s vinyly.
Dnes se v Monte Carlu vyhlašuje Světový podnikatel roku 2015 a předseda představenstva a zároveň majitel úspěšné české fabriky je v nominaci.
Co podle vás bylo hlavním impulsem pro nezávislou porotu, aby titul za loňský rok udělila právě vám?
Těch impulsů bylo asi víc. Jsme dlouhodobě stabilní společnost s dobrými výsledky a stali jsme se největším výrobcem vinylových desek na světě. Minulý týden jsme koupili šedesát procent fabriky na výrobu desek ve Spojených státech a v srpnu zahájíme jejich výrobu v naší nové továrně v Kanadě, kterou jsme na předměstí Toronta postavili na zelené louce. Příští rok zahájím výrobu v Honkongu pro Asii.
Jak se stalo, že kladenský podnikatel s centrálou na Berounsku ovládne svět s vinylovými deskami? Ostatní to tak dobře dělat neumí?
Ve vedení téhle firmy jsem třicet tři roků a za tu dobu jsem se něco naučil (usmívá se). Když v polovině devadesátých let všechny velké firmy výrobu vinylových desek zavřely, my jsme v malém pokračovali dál. Konkurenční prostředí tehdy oslabilo. Já si tenkrát řekl, že jestli je to skutečně konec vinylu jednou provždy, tak já budu poslední, kdo v Evropě s jejich výrobou skončí. Zhruba před šestnácti roky se trend vinylu začal pomalu vracet a do nějakých pěti šesti let jsme museli vyvinout nový stroj na výrobu, protože bychom kapacitně nestačili uspokojovat poptávku. Svět takhle na vývoj vinylu tehdy nereagoval.
Kdysi byly velmi populární takzvané singly, vinylové desky o menším průměru s jednou písničkou na každé straně. Vyrábí se ještě?
Děláme je, ale velmi málo.
Vyrábíte také na sklad?
To nesmíme. Veškeré desky děláme na objednávku. Nesmíme vyrobit nic navíc, nesmíme z objednávky sami nic prodat, nebo si ponechat. Samozřejmě, zůstávají nám zkušební vzorky.
Liší se dnešní desky od těch, co se vyráběly, když jste do podniku před těmi více než třiceti roky přišel?
Neliší. Všichni chtějí, aby to bylo jako v těch dobách, kdy se na desky nedostala digitální technologie úpravy zvuku. Jiné jsou jen vizuálně, v barvách. Už nejsou jen černé.
Musíte se na trhu výrobců nabízet?
Už ne. Kdysi jsme museli svět objíždět, teď už o nás ví. Děláme pro velká vydavatelství, která celkově drží dvě třetiny prodaného objemu těchto nosičů. Naše společnost obsadila dvacet procent světového trhu, což je nejvíc ze všech. Například v Americe jsme druhý největší dodavatel desek na tamní trh.
Zaujalo mě, že jste vyrobili desky pro kapelu Rolling Stones. Kolik alb jste jim dělali?
Všechny (směje se). Celou jejich tvorbu jsme vyrobili do dvou kolekcí a nic z toho nešlo do volného prodeje. Celá zakázka šla pro fankluby a každý vyrobený kus dostal své číslo. Třicet dva desek vyšlo v nákladu patnáct tisíc kusů krát dvě kolekce. Takže jsme dělali třicet tisíc kusů.
Vlastníte je?
Nevlastním. Jak jsem řekl, koupit to volně nešlo a já nejsem členem fanklubu.
Objednávají si vydavatelé víc vážnou hudbu, nebo takzvanou moderní populární?
Možná vás překvapím, ale vážná hudba se v současné době na vinylu téměř nedělá. Tón trhu určují mladí lidé a ti se zaměřují na populární hudbu.
Jak to vypadá s výrobou cédéček?
Není po nich poptávka a rok od roku se jejich výroba snižuje.
Vás tedy zaměstnávají nejvíc vinyly?
Nezabýváme se pouze hudebním trhem. Děláme pro počítačový trh, pro trh s kosmetikou nebo s alkoholem. Například vyrábíme obaly pro luxusní kolekce či balení.
Takže zmizí-li jednou trh s CD nosiči i vinyly, uživí vás tiskárna?
To nevím, jestli nás uživí pouze tiskárna, ale už nosím v hlavě nápad na něco dalšího. Mluvit o něm samozřejmě nebudu.
Firmu vedete třiatřicet roků. Co jste v ní dělal předtím, než jste se stal ředitelem?
Nepracoval jsem v ní. Přišel jsem z Poldovky, kde jsem dělal vedoucího marketingového oddělení. A když před těmi třiatřiceti roky měnili v loděnické fabrice celé vedení, vzpomněl si tam člověk, kterému jsem pomáhal s vědeckou prací, že zná kluka z Kladna, a přes něj jsem se dostal až sem.
Že se vám chtělo jít do rizika, že i vás časem vymění, navíc jste to měl z domova mnohem dál než do Poldovky…
No, bylo to hrozný (směje se). Auto jsem neměl a jezdil jsem autobusem. Rok jsem bydlel v kanceláři a pak jsem sehnal volné místo na ubytovně zedníků. Bral jsem to jako příležitost konečně dělat něco podle sebe a ne jen to, co mně kdo nařídí. Byla v tom výzva něco dokázat.
Minulou Tvář týdne Jana Vavřince zajímá, kolik času trávíte v práci a jestli si najdete čas na nějaké koníčky?
Trávil jsem ve fabrice i třináct hodin denně od pondělí do pátku. Víkendy jsem zásadně držel a nikdy jsem si nebral práci domů. Poslední dva roky trávím v práci osm devět hodin a víkend jsem si prodloužil o pátek. Volný čas trávím na chatě, s rodinou a tenisem na kladenském SK. Ten jsem začal pinkat někdy v sedmadvaceti, když jsem končil s aktivním fotbalem v Rozdělově.
Dnes se v Monte Carlu uděluje ocenění světovému podnikateli roku. Co se změní, když se vrátíte do Kladna s touto cenou?
Pochybuji, že cenu dostanu. Já ani takové ambice nemám (usmívá se). Těším se tam na setkání s příjemnými lidmi.
Expandujete úspěšně do světa. Vedete firmu s tisícovkami zaměstnanců. Nepřipadáte si trochu jako Baťa?
To ne, já žádné vzory nemám…
Vyberete pro nás příští Tvář týdne?
Zajímá mě názor Karla Šnábla, bývalého finančního ředitele Poldovky, na vstup Vladimíra Stehlíka do takového ocelářského gigantu. Ptám se dodnes, kdo mohl takovému blbci dát fabriku jako je Poldovka?
Jan Murárik
- Karel Šnábl: Dělal jsem všechno pro to, aby Stehlík Poldovku nedostal< Předchozí
- Jan Vavřinec: V pět ráno jsem jezdil do ŠpindluDalší >
