Karel Šnábl: Dělal jsem všechno pro to, aby Stehlík Poldovku nedostal

Před nástupem Vladimíra Stehlíka do Poldovky pracoval jako její finanční ředitel. Než byl odejit, měl v ocelářském gigantu odpracováno přes dvacet roků. Po dvaceti letech na starou dobrou Poldovku vzpomíná Tvář týdne Karel Šnábl (69). 

Pamatujete si, kdy jste prvně do Poldovky přišel?
Pamatuju si to přesně. Bylo to druhého dubna roku 1973. Druhého proto, že prvního byla neděle… Předtím jsem po škole nastoupil do Kablovky, ale tam to bylo špatný s penězi. Oženil jsem se a potřeboval jsem vydělávat. V té době dělali nábor na Dříň, tak jsem se přihlásil a řízením osudu jsem se dostal do oddělení financování. 

Jaké to pro Poldovku bylo období z vašeho pohledu?
Poldovka byla v rozvoji. Dělal jsem ve financování investic a byla rozestavěná Dříň. S Poldovkou jako takovou neměla nic společného, naopak byla pro ni přítěží. Stará Poldovka, to byla materiálová základna československého strojírenství. Ocel se tenkrát nedovážela a Poldovka musela umět vyrobit všechno. 

Co se v Poldovce stalo se sametovou revolucí v roce 1989?
Hroznej úraz. Zhroutil se jí tuzemský trh. Poldovka do té doby vyráběla téměř pouze pro domácí trh a jeho zhroucením se neměla šanci dostat na zahraniční. Tam si ho hlídali giganti. Poldovka stála předtím na třech pilířích. Třicet procent výroby pohltila jaderná energetika, třicet bylo pro české strojírenství, třicet pro zbrojní průmysl a jen deset procent výroby šlo na export. Zvolený způsob privatizace ji uškodil. Dát Poldovku Stehlíkovi byla blbost.

K tomu se také váže otázka minulé Tváře týdne, podnikatele roku Zdeňka Pelce, který se vás ptá, jak to, že Poldovku mohl dostat takový … jako právě Stehlík?
To já říkat nemohu, protože pan Stehlík se dvacet let se mnou soudí, že jsem prý dělal všechno pro to, aby Poldovku nedostal. Poprvé to bylo kvůli tomu, že jsem si podle něj z účtu Dříně vybral sto milionů korun, což ani nešlo udělat. Pochopitelně soud prohrál, jako ty další. Spory s ním přirovnávám k lejnu, které naberete na podrážku a nemůžete se ho zbavit. Ale už v roce 1994 mě přitom z Poldovky vyhodil. 

Co jste si vy, tehdy už finanční ředitel Poldovky, v letech krátce po revoluci myslel, že se s Poldovkou stane?
Že půjde do privatizace, a že se bude se státní podporou transformovat. Například jsme si mysleli, že by v privatizaci mohl Dříň získat Třinec. Tehdy jsme usilovně hledali zahraničního partnera. Jenomže jako na potvoru vypukla ve světě krize železářství. Na výplatách jsme nedlužili zaměstnancům ani korunu, zato jsme dlužili dodavatelům, kam jsme se podívali… Lidi v Poldovce, když viděli tu beznaděj, tak si sami hledali práci jinde. Naštěstí je blízko Praha, takže to nebyl tak velký problém. Vláda pro nás nedělala nic. Francouzi nám říkali, počkejte rok, my si vyřešíme vlastní transformaci a budeme jednat. Francouzský trh se otvíral a my v něm viděli šanci. Bohužel, o Poldovku se také začala ucházet společnost Bohemia Art pana Stehlíka a rázem vypukla velká láska mezi politickou stranou ODA, Fondem národního majetku a Stehlíkem. Ministr průmyslu Dlouhý v kulturáku prohlásil, že Poldovku prodá za korunu i tomu, kdo by ji zavřel. 

Myslíte, že to bylo na něčí objednávku?
To já nevím. To snad ne.

Když se na Poldovku podíváte dnes, co vás napadne?
Já tam ani nejezdím. Když už ji vidím, přepadne mě nostalgie. Když vidím, jak vládní koalice zachraňuje OKD, a možná se jí to i povede, jsem naštvaný, když si vzpomenu, jak tehdejší vláda pro Poldovku nedělala vůbec nic. 

Dá se areál Poldi ještě probudit k životu?
Navázat na Poldovku se už nedá. Začít znovu, to ano, ale proč by to někdo dělal? Ocelářství je v Evropské unii silné. Po revoluci se podle mého na trhu udržet mohla. Ovšem dvacet tisíc lidí, jako za minulého režimu, by nezaměstnávala. To bylo číslo vyvolané umělou zaměstnaností. Vytvářela se pracovní místa. Když to ale vidím dneska, tak je lepší mít práci, byť uměle vytvořenou, než vyplácet dávky. I při té umělé zaměstnanosti jste přeci jen nějakou činnost vykonávat museli. Jistě by se vymyslelo dneska něco užitečného. Místo toho nám tady roste třetí generace na dávkách. Stát nemá, kam by lidi posílal pracovat.

Poldovka byla kromě pracovních míst také garantem financování sportu v Kladně, zvláště hokeje. Kdy jste do něj přestali posílat peníze?
Na hráče chodily peníze z tělovýchovy centrálně, ty jsme my neplatili. Poldovka si pod sebe vzala fotbalový, atletický a zimní stadion. My hokejistům platili ten servis okolo, aby mohli vůbec fungovat a dávali jsme peníze na trenéry a na učilišti těm, co se starali o sportovní vyžití učňů. Dokud já byl v Poldovce, tak všechny sportoviště byly její. Co se s nimi dělo po mém odchodu, to nevím.

Příští Tváří je Jan Kruliš, bývalý trenér fotbalové mládeže a velký fanda fotbalového SK. Na co byste se ho zeptal?
Myslíte, že se ještě někdy vrátí sláva kladenského SK s velkými fotbalovými jmény?

Jan Murárik